[102v]číslo strany rukopisudni tak nemocný, a měl-li bych ještě jeden den tak ležeti, musil bych hladem a žížní[kp]žížní] žižni umříti, protož učiň tak dobře a vez mne pro pána boha do města.“ Odpověděl mu ten dobrý muž, řka: „Milý příteli, učinil bych to rád[kq]rád] rad, nabral jsem plnou káru sliv, kdybych tě na ně vsadil, všecky by mi je zmrhal.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Vezmi mne s sebou a já se napřed na káru podržím.“ Ten dobrý muž byl starý, i pomohl mu na káru, kterýžto což mohl nejvíce stížil se, a on jel s tím zlehčejí jako s nemocným. Když pak Eilenšpigel jel dobrou chvíli, tedy vytáhl slámu z sliv a vlezl tejně zzadu na káru, i nasral tomu nebohému člověku na ty slívy a slamou to zase přikryl. Když pak ten sedlák již do města přijel, volal Eilenšpigel: „Stuoj, stůj a pomoz mi dolův z káry, já před bránou zůstanu.“ Ten dobrý sedlák pomohl tomu nešlechetnému lotru z káry, potom cestou svou předce jel až na ryňk. I byl jeden člověk v tom městě, kterýž vždyckny nejprvé přišel, když koli kdo něco na trh přivezl, však řídko kdy co koupil, ten také tedy přišel k tomu a slámu tu dolů stáhl, až sobě obě ruce hovny zmazal. V tom sedlák ten zase z hospody své přišel. Eilenšpigel pro[103r]číslo strany rukopisuměniv šaty a jinou cestou také k tomu přišel, i řekl sedlák: „Cos na trh přivezl?“ Odpověděl mu sedlák: „Slívy.“ Dí Eilenšpigel: „Přivezls jako lotr, však jsou to slívy zesrané, hodens, ať by tento kraj zapověděli s tvými slívami.“ Ten dobrý muž hleděl na to a viděl, že to tak bylo, i řekl: „Ležel před městem jeden člověk, kterýž hleděl rovně jako tento, jenž teď stojí, než že jiné šaty má, toho pro pána boha před branou jsem vezl a on tu škodu mi učinil.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Takový lotr byl by hoden bití.“ Tak ten dobrý muž slívy své preč na rozhrání vézti musil a nikdež více prodávati jich nesměl.
Historia LXXXVIII.
Kterak Eilenšpigel konířem byl
Jednoho času Eilenšpigel v koních kupčil, i přišel jeden kupec, chtěje od něho kůň kúpiti, ohledavši jej, ptal se ho, nemá-li[kr]nemá-li] nemali nějaké zlé vady do sebe, aby mu pověděl, že mu jej chce slušně zaplatiti. Odpověděl Ejelnšpigel: „Jáť žádného nedostatku do něho nevím, než že nechodí přes stromy.“ Řekl mu kupec: „Jáť přes žádné stromy jezditi nebudu, chceš-li mi jej za slu[103v]číslo strany rukopisušné
