[107v]číslo strany rukopisusedláka, ale on to dobře znamenal, že by byl čert, i jdúce rozmlouvali spolu. I řekl mu sedlák: „Ty jdeš upomínat z peněz, aby jich bral, mějme spolu, nebo já jdu na skrytý poklad, kterýž vezmu a s tebou se rozdělím.“ Eilenšpigel pomyslil sám v sobě a řekl: „Dávnos to slýchal, že zlý duch umí dobře pokladův hledati.“ I srovnal se s nim pěkně a šli skrze ves, kdežto slyšeli, ano dítě křičí a pláče, tedy přišedši máti k dítěti, řekla v hněvu: „Aj, křič sobě a plač, až tě čert vezme.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Slyšíš-li, žeť chtějí dítě dáti, proč ho hned nevezmeš?“ Odpověděl mu čert: „Mátiť nemíní toho opravdu, ale že se hněvá.“ Potom šli dále přes pole, kdežto veliké stádo sviní chodilo, z nichžto veliká tlustá svině ven vyběhla, pastýř za ní běžel a ji zase vehnal, i řekl: „Huš tam, aby tě čert vzal i ty všecky svině.“ Eilenšpigel byl by rád v tom díl měl. I řekl: „Což neslyšíš, žeť teď svini dávají, proč ji nevezmeš, jáť tobě potom spolek vypovím.“ Odpověděl mu čert: „Medle, co bych s jednou sviní[lb]sviní] Swini dělal, onť také toho nepraví opravdu, a bych pak ji i vzal, tedy nebohý pastýř musil by ji zaplatiti, ale já na lepší čekám.“ Eilenšpigel mínil to vše na po[108r]číslo strany rukopisuklad, i šli předce až do toho dvoru, kdež Eilenšpigel měl z peněz upomínati. Tedy sedlák, stoje v stodole, mlátil žito, a jakž Eilenšpigle s ručnicí[lc]ručnicí] Ručnicy uzřel, řekl: „Vítej k nám ve jméno všech čertův, aby tě čert vzal.“ Řekl čert k Eilenšpiglovi: „Slyšíš-li také, co sedlák praví? A onť to nyní opravdu míní, protož musíš se mnou.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Volám se s tebou před právo, nebť sem pověděl, žeť chci spolek tudíž vypověděti, a to nyní činím, z té příčiny nečiň mi nic proti právu, jáť sem městský pacholek a obsílám tě před mého rychtáře.“ Ale čert nepřišel, a tak Eilenšpigel ouřadu brzo se zbavil.
Historia XCV.
Kterak Eilenšpigel ženu kurvu měl, kterouž manželkou svou býti pravil a u nějakého vesského faráře se zjednal
Jednoho času Eilenšpigel slušnú záplatu vzal od nějakého vesského faráře, kterýž zvoníka potřeboval, i přijal Eilenšpigle a najal ho, když pak za některý čas pobyl u něho, spatřil to dobře, že farář frejovný byl, jsa na ženy laskav, i řekl mu jednou: „Pane faráři, já bych rád věděl, mnoho-li jest žen v této vsi, jichžto[ld]jichžto] gijchžto
