Cožkoli Eilenšpigel začal, však proto vždy nemohl bohat býti ani k statku přijíti, i myslil sobě, kterak má činiti, aby také nějakého zboží dosáhl. Všickni ouředníci knížetcí bohatnou, kromě já nic, i přistoupiv také před kníže, prosil, aby za některý rok dobytka jeho pastýřem byl, že mu žádné mzdy dávati nemá. Propůjčil tim toho kníže za deset let. Když pak Eilenšpigel mocným pastýřem byl, jednomu městu v kraji psal, že by o tom slyšel, kterak dobrou pastvu mají, že by chtěl přijíti, knížete svého dobytek na ní[ks]ní] ni pásti[kt]pásti] páſti. Ulekli se toho oni a myslili sobě, že by jim panství všecky zhubil a dobytek jejich nedostatek by trpěti musil, a poslali mu pětmecítma zla[105r]číslo strany rukopisutých, aby jim toho nečinil, mnohými slovy ho prosíce. Tedy pomyslil Eilenšpigel sobě, řka: „Bude dobře.“ Potom opět jinému městu, blízko tu ležícímu, psal, ti také poslali mu peníze, a tak vždy více a dále, až v liščí čubě chodil a statku nabyl. Optal se ho kníže, jak by mu se vedlo. Odpověděl Eilenšpigel: „Milostivý pane, přísloví jest, že žádný ouřad tak malý není, aby nějakého užitku v sobě nenesl. Jiní praví, že žádného ouřadu tak malého není, ješto by voběšení hoden nebyl.“
Historia XCI.
Kterak Eilenšpigel bez peněz střevíce koupil
Jednoho času šel Eilenšpigel v Erfurtě skrze ševcovskú ulici. Tedy [105v]číslo strany rukopisuřekla mu jednoho ševce žena, aby střevíce od ní koupil, koštoval jednoho, kterýž mu se dobře trefil, druhý také obul a s tim z ulice pryč běžel, ta žena za nim běžéci, volala: „Držte zloděje, držte.“ Sousedé chtěli ho chytiti, tehdy on řekl: „Nepřekážejte běžeti, neb běžíme o základ jedněch střevíců.“ A tak odtud utekl, ty pak střevíce dal pacholku svému.
Historia XCII.
Kterak Eilenšpigel u jednoho sedláka se zjednal
Jednoho času nějaký sedlák s pacholkem svým Eilenšpiglem do lesa jeti chtěl, aby káru dříví přivezl. Pacholek na koni seděl a sedlák za koněm
