[108v]číslo strany rukopisujste koštovali, povězte mi tajně, to při mně zůstane.“ Odpověděl farář: „Chciť oznámiti, nebť věřím, protožes můj věrný služebník a teď v pondělí bude svátek[le]svátek] Swatek a bude veliká ofěra, protož, když já u oltáře stanu, na ofěru čekaje, stuojž ty podlé mne a drž jim štuolu líbati, a když já dím brems, mějž na to pozor, téť sem já skusil.“ Tedy šla rychtářka a konšelka okolo oltáře a kněz řekl: „Brembs.“ I zdálo[lf]zdálo] zdalo se to Eilenšpiglovi velmi divno a mlčel. V tom šla žena Eilenšpiglova také okolo oltáře, i řekl farář: „Brembs.“ Eilenšpigel řekl: „Pane faráři, jest má žena.“ Odpověděl farař: „Buď tvá žena, nebo nebuď, jest brembs, jáť tobě křivdy neučiním.“ I hned tu chvíli Eilenšpigel vzal odpuštění a šel preč, nechav tu kněze s jeho kurvami.
Historia XCVI.
Kterak Eilenšpigel mnichy v Marientále na jitřní počítal
Toho času, když Eilenšpigel všecky krajiny sem i tam zběhal, byl již starý a obtížený, i přišla na něj lotrovská lítost nad hříchy, i myslil, aby se do kláštera dal s chudobou svú a čas svůj tam pro[109r]číslo strany rukopisuměně, Bohu sloužil, po všecken život svůj a u Bohu se za to modlil, aby ho nezatratil. I přišel k opatovi v Marientále a prosil, aby ho za bratra přijal, že by toho všeho co má, při klášteře nechati chtěl. Opatovi také blázni dobře se líbili, i řekl: „Však jsi ty ještě možný, přijmu tě rád, jakž prosíš, ale musíš také nětco dělati a nějaký ouřad jakýžkoli na se přijíti, nebo vidíš, že bratří moji, i já také, všickni něco činiti mají a každému jest nětco poručeno.“ Tedy odpověděl dobrý a věrný Eilenšpigel: „Dobře, důstojný pane opate, chci rád všecko učiniti, cožkoli rozkážete.“ Řekl mu opat: „Nuže, ve jméno boží, ty nerád děláš, budeš naším vrátným, tak v pokoji svém zůstaneš a žá[109v]číslo strany rukopisudné
