Šel Eilenšpigel jednoho času do Paříže, kdežto byla disputací[ky]disputací] Dyſputacy od některých doktoruov, podlé obyčeje examinování na doktorství, tedy šel Eilenšpigel také s nimi tam a stál před tim, kterýž na stolici seděl a tuze na něho hleděl. Ten doktor řekl k němu: „Milý tovaryši, co tak pilně hledíš? Chceš se snad něco ptáti?“ Odpověděl Eilenšpigel krátce: „A já, pane, chci otázku učiniti. Co jest lepší, to-li aby člověk to učinil, což umí, čili to, aby se učil tomu, čehož prvé neumí? Aneb dělají-li doktoří kníhy, čili kníhy dělají doktory?“ Doktoři jeden na druhého hleděli a myslili jeden takto, druhý jináč, ale větší jich částka byla na tom, aby člověk činil to, což umí, že [107r]číslo strany rukopisujest lépe, nežli by se učiti měl tomu, čehož neumí. Tedy řekl Eilenšpigel: „Všickni vy jste velicí blázni, že ustavičně učiti chcete tomu, čehož neumíte, a což umíte, toho žádný vás nečiní.“ I řekl disputa o kníhy, jakž nahoře stojí, a obrátiv se, šel preč.
Historia XCIIII.
Kterak Eilenšpigel v Berlíně biřicem byl a velikou[kz]byl a velikou] byl a a welikau chtivost měl od sedláka[la]sedláka] Sedlák peníze bráti
Eilenšpigel jednoho času poslán byl do vsi, aby sedláka z peněz upomínal, kterýž nerád peněz vydával a byl také chudý. Eilenšpigel šel tam k němu nenadále. Tedy přišel k němu čert v spůsobu [107v]číslo strany rukopisusedláka, ale on to dobře znamenal, že by byl čert, i jdúce rozmlouvali spolu. I řekl mu sedlák: „Ty jdeš upomínat z peněz, aby jich bral, mějme spolu, nebo já jdu na skrytý poklad, kterýž vezmu a s tebou se rozdělím.“ Eilenšpigel pomyslil sám v sobě a řekl: „Dávnos to slýchal, že zlý duch umí dobře pokladův hledati.“ I srovnal se s nim pěkně a šli skrze ves, kdežto slyšeli, ano dítě křičí a pláče, tedy přišedši máti k dítěti, řekla v hněvu: „Aj, křič sobě a plač, až tě čert vezme.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Slyšíš-li, žeť chtějí dítě dáti, proč ho hned nevezmeš?“ Odpověděl mu čert: „Mátiť nemíní toho opravdu, ale že se hněvá.“ Potom šli dále přes pole, kdežto veliké stádo sviní chodilo, z nichžto veliká tlustá svině ven vyběhla, pastýř za ní běžel a ji zase vehnal, i řekl: „Huš tam, aby tě čert vzal i ty všecky svině.“ Eilenšpigel byl by rád v tom díl měl. I řekl: „Což neslyšíš, žeť teď svini dávají, proč ji nevezmeš, jáť tobě potom spolek vypovím.“ Odpověděl mu čert: „Medle, co bych s jednou sviní[lb]sviní] Swini dělal, onť také toho nepraví opravdu, a bych pak ji i vzal, tedy nebohý pastýř musil by ji zaplatiti, ale já na lepší čekám.“ Eilenšpigel mínil to vše na po[108r]číslo strany rukopisuklad,
