[3r]číslo strany rukopisuI dí mu kněz: „Kde jest pak druhé?“ Eilenšpigel odpověděl: „Všakť jest teď otevřete své obě oči a uzříte dobře, že jedno kuře na rožně jest, tak sem pověděl kuchařce vaší, i ona se rozhněvala.“ Kněz pak smál se a řekl: „Tohoť kuchařka má učiniti nemůže, aby obě dvě oči otevřela, nebo nemá než jedno.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Aj to vy pravíte, ale já nepravím.“ I řekl kněz: „Nu, to se již stalo, nechť při tom zůstane, ale že jednoho kuřete není.“ Eilenšpigel odpověděl: „Tak jest, že jednoho není, já sem je snědl tak, jakž jste řekli, že tak dobré jísti i píti mám jako vy a kuchařka vaše, i bylo mi toho líto, abyšte měli klamati, kdybyšte obé kuřat beze mně snísti měli, abyšte pak lhářem nezůstali, snědl jsem to jedno kuře všecko.“ Kněz, jsa upokojen, řekl: „Můj milý pacholče, jest mi o jedno pečené kuře činiti, ale potom podlé vůle kuchařky mé čiň.“ Řekl mu Eilenšpigel: „Chci rád, pane milý, což vy mi rozkážete[p]rozkážete] rozkažete.“ Potom cožkoli kuchařka Eilenšpiglovi udělati rozkázala, to on učinil z polovice; když měl jednu konev vody přinesti, tehdy přinesl půl, a když měl dvě dřevě na oheň přinesti, jedno přinesl, měl-li volu dvě votýpky sena dáti, nedal mu než jednu, a k tomu podobně [3v]číslo strany rukopisuv[4]předložka obsažena v kustodu na fol. 3r, avšak na fol. 3v je vynechána mnohých kusích, až ona tomu srozuměla, že to na protivy dělal, avšak proto mluviti s nim nechtěla, ale obžalovala ho u kněze. Tehdy řekl kněz: „Eilenšpigle, pacholče můj, kuchařka má na tebe žaluje a já sem tebe o to prosil, aby všecko činil, což by ona byla viděla.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Tak jest, pane, jáť jsem jináče nečinil, než jakž jste mi rozkázali. Vy jste pravili, že bych vaší věc polovičnou prácí[q]prácí] Prácy spraviti mohl, kuchařka vaše ráda by oběma očima viděla, avšak nevidí než jedním, proto nemá než půl zraku, tak také já půl díla jsem vykonal.“ Kněz tomu se smál[r]smál] ſmal, kuchařka se hněvala a řekla: „Pane, poněvadž toho šibalského lotra déle chovati chcete, jáť od vás preč poběhnu.“ A tak kněz Eilenšpiglovi odpuštění dáti musil, však tudy pomohl mu dále, nebo zvoník v té vsi byl nedávno umřel, a když ti sedláci žádného zvoníka míti nemohli, dovedl toho farář, že Eilenšpigle přijali.
Historia XII.
Kterak Eilenšpigel ve vsi[s]vsi] Wſo Budenštet zvoníkem byl a farář v kostele se usral
Když pak Eilenšpigel ve vsi zvoníkem byl, neuměl zpívati, jak
