za ty věci upomínati, tedy Eilenšpigel s penězi teprv preč utekl a pekař za nim hleděl.
Historia XX.
Kterak Eilenšpigel při světle měsíce mouku na dvůr pytloval
I procházeje se Eilenšpigel po kraji, přišel do Ulsen, kdežto byl opět pekařským pacholkem, a když k mistru pekařskýmu přišel, ten mistr strojil se péci a Eilenšpigel měl pytlovati mouku v noci, aby nazejtří pohotově bylo. Řekl mu Eilenšpigel: „Mistře, dajte mi světlo, ať vidím, jak pytlovati.“ Odpověděl mu mistr: „Jáť tobě žádného světla nedám, neb jsem jiným pacholkům svým tohoto času žádného světla nedával, ale musili mi při měsíčném světle mouku prosívati, tak ty činiti musíš.“ Dí jemu Eilenšpigel: „Poněvadž jsou oni tak pytlovali, tedyť i já tak učiním.“ Mistr pak šel spat, chtěje toliko hodinku nebo dvě pospat, zatím Eilenšpigel pytel vzav, ven z okna jej vystrčil a na dvůr mouku pytloval, kdežto měsíc svítil a blesk jeho se spatřoval. Když pak pekař vstal a chléb péci chtěl, Eilenšpigel stál i pytloval předce, to vida pekař, že Eilenšpigel pytluje mouku na dvůr, kdežto od mouky bylo až všecko bílo. I řekl mistr: „Kýho čerta děláš? Zdaliž mouka dražší není, než aby ji do bláta pytloval?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Však jste mi rozkázali při blesku měsíce, bez světla pytlovati, a já jsem tak učinil.“ Řekl mu pekař: „Jáť jsem rozkázal při světlu měsíčném pytlovati.“ Dí k němu Eilenšpigel: „Nu, pane mistře, mějte jen pokoj, již se stalo a není mnoho straceno, jedině hrst mouky, tu já hned zase zberu a mouce té nic neškodí.“ Řekl mu pekař: „Prvé nežli ty múky zbereš a než se zadělá těsto, již bude pozdě péci.“ Odpověděl Eilenšpigel: „Můj milý mistře, já vím k tomu dobrou radu, že tak brzy napečeme jako soused váš, těsto jeho v díži leží,
