[3r]číslo strany rukopisuto Buoh dáti ráčil, aby všickni ti to u sebe poznati mohli, že nic menší hanbu a lehkost na tomto světě jako hřích u Pána Boha, přitom i věčnou pomstu na duši, takové nesmírné a zhovadilé pití nese, poněvádž na němých a nerozumných hovadech vidíme, že nic více nejedí ani také nepijí, než toliko pokudž se jim vedlé přirození líbí a chce, a tak slušně a v pravdě i proti přirození hříchem to nazváno býti může. Ačkoli lidé k tomu náchylní tím se brání, že všudy vůbec takový[w]takový] takowy vobyčej se zachovává, a přitom jej i zchvalují, ale však kdyby to u sebe uvážiti[x]uvážiti] vwažiti chtěli, že všelijaký jiný hřích srdečným pokáním[y]pokáním] pokanijm a časným přestáním u Boha milost obdržeti může, než z samého takového ďábelského pití nic jiného než zemdlení života, újma[z]újma] vgma rozumu a vtipu lidského, a tak i ukrácení mnohému jeho mladého věku (jakž pak to se často patří) dříve času že přichází, jistě, že by se neměli čím s poctivostí chlubiti. A zvláště kdyby i to u sebe rozjímali, že ta hrozná rána boží (kteréž sv. Valentína nemoc říkají) nijakž duši, životu, nadto pak poctivosti a statku, tak škoditi nemůže jako to nelidské a nekřesťanské pití, neměli by se ani na tom urážeti[aa]urážeti] vražeti, aby řekli, poněvádž se to všudy zachovává, což my činiti máme, jestliže bychme též nepili, tehdy by nás sobě lidé nic nevážili, a mnozí praví, jestliže by se každý den (jakž sou tomu již při[A3v]číslo strany tisku[3v]číslo strany rukopisuvykli)