[3]číslo strany rukopisubližnie a sami sě. Boha, poněvadž viery a syna jednorozeného nepoznávají. Bližnie, když jim pod spósobem duchovnieho pokrmu kacieřské křivoty oblahozenie podávají, ukrutně také líti jsú proti sobě, když po nebezpečenství duší, těla nad to svá ukrutné smrti hanebně, jížto skrze poznánie viery mohli by ujíti, život mrhajíc, bez studu uvalují.

Proti takovým zacelo bohu i lidem překážejícím, z nichžto někteří, jakož slyšíme, z cizích zemí a národóv přibravše sě, královstvie naše, křesťanským náboženstvím přejasné, vší silú myslé kacieřské nepravosti zatměním zprzniti, sdržeti nemóžem jakož ani máme sdržeti hnutí svých, ale hodné pomsty proti takovým meč abychme vytáhli. Této výpovědi prohlášením božsky za právo ustavujeme, aby hřiech kacieřstva a potupené roty všeliké, jakož svatosvatá obecná a apoštolská cierkev v právě psáno má, jako hřiech zjevný ode všech lidí móž býti praven, ano hřiech úraza Velebnosti našie má ode všech najhroznějšie počten býti, kterýž proti božské Velebnosti vědomým bezprávím jest pokušen.

Beze všeho také vznášenie na nás pilně chcme, aby ptáno bylo na takového hřiechu smlúvce, a úředníky našimi jakožto i na jiné zločince[b]zločince] ſloczincze aby ptáno bylo, a po optánie znamenané, by pak lehkého domněnie dóvodem dotčeni byli, od našich kostelníkóv neb prelátuov, k nimžto příslušie, přikazujeme, aby koštováni neb pokúšeni byli. Jimižto jestliže zjevně nalezeni budú,