I. s objektem převážně neosobním
1. co uprázdnit; (cestu) uvolnit, zprůchodnit; dolož. jen fig.: to musí každé knieže znáti a rušiti ty věci mocí, neb by jinák nemohl panovati, pustě cestu těm zlým věcem ChelčSíť 103v
2. co (drženého) pustit, upustit, přestat držet: <pro> ňežto [vítězství] pustiv [Alexander] ottěži, <na v>šě strany svú moc stěži AlxŠ 37; druhý den přeřež žílu pod uzlem a připal vrchu jejiemu železem a pusť ji, ať jde na miesto své s svým zavázaním LékSalM 377 dimittatur – fig.: viděl sem, bratřie, diábla na onoho bratra neposlušného chrbětě sediece, hrdlo jeho drže svázané, kterýž takým jezdcem poseden, poslušenství uzdu pustiv, v ohlavi jeho nadšený chodieše Frant 72v obedientiae freno spreto
3. co/koho kam (dolů) pustit, spustit, nechat klesnout, nechat dopadnout: Alexander vnida, ohledav kola i vzdviže, vzpodejma i pusti níže, točiv jimi sěm i tamo AlxV 1161; Jozef puštěn do cisterny ot bratří ZrcSpasK 61
4. co v co vložit do něčeho, dát dovnitř něčeho: pusti [Ježíš] prsty svá v uši jeho [hluchého] … a inhed sě otvořišta uši jeho EvSeit 146r (Mc 7,33: vpustil EvOl, vloži BiblDrážď) misit; die s. Řehoř: Prsty v uši pustiti jest skrze dary ducha svatého mysl hluchého k slyšení otevřieti HusPostH 149r (sr. Mc 7,33) – fig.: co ty [papeži] opět znova pokúšieš se meč vytrhati, kterýžto jednú přikázán jest pustiti v nožnice ChelčPař 172r
5. co (tekutinu) v co, do čeho, na koho/co nalít, vlít: pustivši tato žena tuto mast v tělo mé, k pohřěbu mě učinila EvOl 244r (Mt 26,12: prolivši BiblDrážď, vylivši BiblPraž) mittens; víno nové v lavice nové puštěno má býti BiblLit Mc 2,22 (slušie léti BiblDrážď, slušie vlíti BiblOl) mitti debet – fig.: aby poznal ty, mniše, i s jinými, že tvé stavenie zasazeno na pavučině a na piesku, pustíme na ně čistú vodu z písem svatých KorMan 42r
6. co (zvíře) kam pustit, vypustit, nechat jít: Libušě … kóň osedlaný bez uzdy pusti DalC 4,44; když tu pustí na pastvu kuoň neb vól churavý neb kteréžkolivěk dobytče, v desieti dnech bude tlusto a dobře sě popraví CestMil 28r ponatur ad pastum
7. co (zvíře) na koho vypustit, nechat zaútočit: pustíš li na mě zvieřata, jakž Jezukristovo jmě uslyšie, tak inhed opitomějí PasMuzA 143 si feras mihi promittas; zuby zvěři líté pustím na ně OtcD 187r (sr. Dt 32,24; meton. předmětu)
8. co, čeho (svého) „z sebe“ pustit, vypustit, vydat: slunce pokáza svú krásu, pusti svój poprslek jasný PodkU 213; had, když slyší slova zaklínanie, nemóž jedu pustiti RokJanB 71r; (o člověku slzy) prolít, uronit (kniž.): tehda zamútil sě král Antiochus do dušě …, slzy pustil BiblDrážď 2 Mach 4,37 fudit; (o člověku) „pustiti vody“ vymočit se: ten prach spomáhá těm, ktož pro kámen vody pustiti nemohú LékChir 332v
pustiti duši vypustit duši, zemřít: letě Ruben, dušu pustiv LegJidM 104
9. co (zařízení) spustit, uvést do chodu: jest on to tak zpořiedil [mlynář] a tak mlýn pustil, že po jeho vuoli to tak běží ŠtítBarlB 169
10. co (loď, vůz ap.)/koho kam, kudy pustit, nechat plout n. jet: pusti [Apollon] lodici v moře ApolBaw 217r; pán buoh na ně [křižáky] poslal takový znamenitý strach, že sú byli vozy ráno přes les pustili ArchČ 6,424 (1431)
11. co (cestu) kam kudy vést, směrovat: cesta má býti puštěna mimo rybník k horám od Protivína ArchČ 17,372 (1489)
12. co (rostoucího) nechat růst, neomezit v růstu: pakli zajisté muž kštici dá rósti, hanba jest jemu, ale jest li to, že žena pustí kštici, chvála jest jie BiblOl 1 C 11,15 (dá li kštici rósti BiblLit) si comam nutriat
13. co (bodný, řezný nástroj) kam napřáhnout něco, rozmáchnout se něčím k činnosti, úderu: pusti [útočník] meč po levý straně, počen ot oka levého, přěpusti až do druhého AlxV 1663; puste srpy, neb jest sezrála žen BiblPad Jl 3,13 (šlete BiblDrážď) mittite
pustiti ruku na koho vztáhnout ruku na někoho, učinit násilí někomu: tehdy hledáchu ho [Ježíše] jieti, a ijeden nepusti naň ruky, nebo ještě nepřišla bieše hodina jeho EvZimn 31 (J 7,30: nepodviže EvVíd, neztaže EvRajhr) misit in illum manus
14. co vrhnout, hodit; pustiti vráži, pustiti los na co, s větou obsah. vybrat, určit něco losem: rozdělili sú [nepřátelé] sobě rúcho mé a na rúcho mé pustili jsú vráži ŽaltWittb 21,19 (metali sú losy ŽaltKlem) miserunt sortem; jiné množstvie pustichu losy, aby desátý člověk, na něhožto by los spadl, aby bydlil v Jeruzalémě po několiko dnech ComestC 249r misit sortem
15. pustiti oheň kam způsobit, roznítit (kniž.), založit požár někde: kněz mlád, mladého sě skutka dopusti, u mále vjěd u Bavory, oheň pusti, pól země popelem postavi DalV 89,28; proto, že je Jaroš oheň pustil v zemi proti řádu ListářRožmb 2,234 (1443)
16. co (činnost) zahájit, začít, spustit (hovor.): on [Žizka] na to málo dbav a šturm pustil (opuſtil rkp.) BřezKron 256r; s přivolením najjasnějšího … Vladislava, uherského a českého etc. krále, … puštěni a zasezeni jsú puohonové duole psaní Půh 6,260 (1492)
17. (o Bohu) co (stav) kam uvést něco někam, způsobit něco někde: neroďte mnieti, bychť přišel pokoj pustiti v zemi. Nepřišel jsem pokoje poslati, ale meč EvOl 322v (Mt 10,34: pustiti … pustiti BiblLit, dáti … dáti BiblPraž) mittere … mittere, pod. JakBetl 148r
18. co (trýznivého ap.) na koho/co dopustit, uvalit něco na někoho/něco, postihnout něčím někoho/něco: zajtrať pustím [Bůh] těžký neduh naň [faraona] ComestC 59r inducam pestem; bylo jest dvoje poklínanie bohem na svět u počátku světa puštěno PasKal 171r – jur.: arcibiskup na mne klatbu pustil AktaKost 41v
19. co (činnost ap.) komu povolit, dovolit něco někomu: svoboden jest [majitel dvora] pustiti bitvu každú na svém dvoře TovačB 58v; jáť sem ořechy trhal …, jakož mi páni pustili NaučBrn 113 (1462)
20. co (žádoucího) (k) komu dát, poskytnout něco někomu: chcme [my král Václav] chudému i bohatému plnú pravdu pustiti a spravedlnost učiniti DeskyZemEm 1,73 (1389?); oni nechtie tých peněz k méj ruce a k mým děťóm pustit Žilin 100r (1454)
21. jur. co (majetek, nárok ap.) komu postoupit někomu, převést na někoho: držel sem ty pústky koblihovské v nájmu … dvě létě …, a jakž sem pustil panu Alšovi zase, jest tomu let pět anebo šest DeskyDvor 4,248 (1460); tehdy jest jemu [žalujícímu] za se ten lán pustil [žalovaný] v penězích NaučBrn 162
22. co (rozhodnutí ap.) k komu (oprávněnému) postoupit někomu, nechat na někom: to k bohu máme pustiti, neb ten má sám to súditi BawArn 1595; pusť to k boží milosti …, ať podlé své milosti s tebe senme tvé poškvrny ŠtítKlem 153r
23. co, (ot) čeho upustit od něčeho, zanechat něčeho, vzdát se něčeho: vy, báby, své šeptánie puste i vše klevetánie MastMuz 40; chci držěti tu pravdu, již sem počal, a nepušči jie AlbRájA 19r
24. (o látce) co (vlastnost) pozbýt něčeho, ztratit něco: ihned přirozenou hořkost voda pustila jest, kterouž jest moc proroka osladila AktaBratr 2,139r (1474)