spustiti, -šču, -stíš dok. vypustit; (komu co)
odpustit, slevit; poslat (
v. též zpustiti,
vzpustiti sě)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
spustiti dok. = odpustiti, sleviti; spustiti sě (na koho, nač) = spolehnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.