otpustiti | StčS | MSS | ŠimekSlov |

otpustiti, -šču, -stí pf. (ipf. otpúščěti, otpuščovati); k pustiti

1. koho [podřízeného] (kam, se sup.) pustit, nechat odejít: domóv jich [dětí Soběslavových císař] nerodi otpuſtyty DalC 70,8 (pustiti ~V) heim keren; tehdy ji [Rebeku příbuzní] odpuſtichu BiblCard Gn 24,59 (~Ol, pustili sú ~Pad, propustili sú ~Praž) dimiserunt; po modlitvách odpuſtieſſe jeho [žáka učitel] spat OtcB 132b dimittebat; odpuſt nás [vypuzené démony Ježíš] v svině OtcB 186a (odpusť nám v svině ~D; Mt 8,31: odpusť nám, ať vstúpímy v vepře MatHom 118, pušč nás v toto stádo svinské BiblDrážď a ost.) mitte nos in gregem porcorum; otpuſt je [vojáky] již do svých domóv BiblOl 1 Mach 12,45 (rozpusť ~Lit, ~Praž, pošli…zase ~Pad) remitte; Odpuſt mě, prosím, k jedné straně knězské, ať sniem skývku chleba BiblPad 1 Rg 2,36 (propusť ~Card, ~Lit, připusť ~Ol, dopusť ~Praž) dimitte; zadavši [žena] na svém muži, aby ji otpuſtil do kláštera, že by se chtěla zpoviedati HynRozpr 198b; Gehara odpustiti nemohu, že sám na Zelené Hoře býti nemohu ArchČ 9,143 (1475); ║ tu svú zběř rozpustíte a neodpuſtite [žáci o vánocích], musíť…vám koledu dávati KancVyš 61a nenecháte se odbýt; [Chudoba k Bohatství:] a on [Bůh] mě obohatí, ale tebe omyjíc…, i odpuſti tě do pekla BechNeub 174b pošle

2. komu/čemu, koho/co (ot čeho, čeho [zlého]) ušetřit někoho n. něco (od něčeho, něčeho), zachovat (před něčím), zvl. nechat vyváznout (z něčeho); bez odlukové vazby dát milost: neotpuſtil od smirti dušiem jich [Izraelitů Bůh] ŽaltWittb 77,50 (tak a pod. i ost., pustil ~Lit, nezdržal se jest od smrti životuov jich ~Praž) non pepercit a morte; tu [při potopě Bůh] nikomu neotpuſtyl AlxV 641; od něho se bojím toho, aby mu [císaři] smrti neodpuſtil a jemu na věky uškodil BawArn 848; kteráž [svině] živótku nevinnému neodpuſtiwſſi,…jeho [beránka] zabila Frant 52b vitae innocentis non parcens; ižádnému nelítostivá [smrt] neodpuſtij AlexPovB 285b; stolice vybichu [husité], varhanám neodpuſtichu KronRým 223a; dosáhše [Židé] všech království, odpuſtili a zachovali Filistínské KorMan 150b; praporce s korúhvemi vzev pan zprávce…, jest neodpuſtil, ale povrhl to na zemi i zedral LetKřižA 210; ║ ot cizích otpuſty sluzě tvému ŽaltWittb 18,14 (pod. i ost.) parce ochraň před cizími sluhu (?); [modlitba] by bylo nám posledním otpuſſtieno a mír a pokoj aby dán byl BiblOl 1 Esd 9,8 (aby nám byli otpuẛtieni ostatkové ~Pad, aby…propuštěni byli ~Lit, aby zuostali ~Praž) ut dimitterentur aby…zůstal zachován zbytek nás mimo préz. neotpustiti čemu (aby…) nešetřit něčím, nelitovat něčeho: aby…zlatu neodpuſtil [správce], ale každému dal, jakž kto ráčí ApolBaw 224a; ižádnej ovšem věci neodpuſtyſſe [sv. František], ani pláščkóm, ani sukniem…. kdy by mohl, aby…potřebným dal Frant 52a nulli…rei parcebat; opět práci sem neodpuſtil [pisatel], aby nebylo řečeno: Nerozoměl sem KorMan 31b; ║ neodpuſtil [sv. František] studu, by…přede všemi lidmi své vlastní nedostatky zjevil Frant 35a non parcebat neváhal potlačit stud; neodpuſtyſſye [sv. František] zpovědi, by toho [hříchu] inhed neočistil Frant 67a non parcebat nelitoval jít ke zpovědi

3. (komu, koho [podřízeného] s inf., co, (a)by…, ať…) dovolit, svým souhlasem umožnit (někomu něco); s inf. n. předm. větou nechat: Otpuſt mi [Bože], abych otdechl ŽaltKlem 38,14 (tak i ost., dopustiž mi ~Praž) remitte; nikomu neotpuſtyl [Darius], by nešal na vojnu strastnú AlxV 2238; prosíme, aby nám odpuſtil jíti přes tvú zemi BiblCard Nu 20,17 (~Ol, aby nám jíti slušelo ~Pad, ať jdem ~Praž) ut nobis transire liceat; král ho [Arnošta] nechtieše propustiti, však mu musi odpuſtiti BawArn 5434 dát svolení k odchodu; aby odpuſtyty ráčil [papež], aby mše…slovanským jazykem slúženy mohly býti PulkB 22 indulgere et concedere; Neotpuſtil [Bůh] člověka pakostiti jim [Židům] ŽaltKap 104,14 (var. v. ostaviti 13) non reliquit; odpuſtyl liť jest co proti řehole…, jest řehola toho, ktožť ji jest odpuſtyl a proměnil ŠtítVyš 68b; vy jste celý rok mne v Římě k mé libosti odpuſtili živu býti GestaB 19a sinitis; propustil li tě [zaslíbenou pannu] Kristus z slibu a odpuſtil tobě, aby hřešila HusVýklB 106a; bude li vuole božie…a odpuſtij konati ChelčPost 1b; poslóv příštie…, dokudž otcové a páni naši z sněmu odpuſtie, rádi počkáme ProkPraxK 48b de concilio indulgebunt; to přijímanie u vás držie li…toliko, že jim jest odpuštěno od koncilium? KorPosC 326 ed. (dopuštěno ~A) povoleno; ti [nájemci domů] aby nešenkovali…, leč by komu páni a obec zvlášť odpustili pro slušnú příčinu ListářPlz 2,411 (1500); ║ [Ježíš Janovi odmítajícímu ho pokřtít:] „Nech toho! Tak nynie slušie nám naplniti všicku pravdu.“ Tehdy otpuſty [Jan] jeho EvSeit 141a (Mt 3,15: ~Víd, pusti ~Beneš, dopusti BiblOl, ~Lit, pod. ~Pad, ~Praž, upustil…jest EvPraž, necha ~Zimn, BiblDrážď, pod. EvOl) dimisit nechal ho, povolil mu; také jsú [řeholníci] viece sobě byli odpuſtyly, nežli jim jest ten papež oblehčil ŠtítKlem 74b učinili si úlev; neméně těch všech lidí pilen jest [pokušitel] s lakotú…Neodpuſtijt jim v ten čas ChelčPost 78a nenechá je na pokoji; pod tím [božím synovstvím] odpuſtiti sobě svobody, kteréž neslušejí na syny boží ChelčPost 78b dopřát si svobod; že jsme odpustili…panoši Jarohněvovi z Úsušie…dva rybníky naše u Sedlčan…, aby je sobě nasadil DluhRožmb 229 (1458) přenechali, propůjčili

4. ot čeho, co [chování] (komu) nechat, zanechat něčeho, upustit od něčeho (vůči někomu); [nenáležitého] zříci se; otpustiti hněv“ (komu) přestat se hněvat (na někoho): vešken hněv jemu [synovi otec] odpuſtil EvPraž 7b (L 15,27); zajisté že ť toho [tj. naléhání] neodpuſtim, nepovieš li mi OtcB 133a non quiesco; neotpuſtili [lidé] ot svých hřiechóv BiblOl Sir 48,16 (ani sú odstúpili ~Lit, pod. ~Praž, neotešli sú ~Pad) nonrecesserunt; odpuſtili sú…od služby pravého boha BelB 23a (odstúpili sú ~C, ~D) recesserunt; pomstu…že by milostivě ráčil odpuſtiti [král] MajCarA 36 remittere; otpuſtyti zlé a činiti dobré JakBetl 106b; nemieníme toho našeho úmysla otpuſtyty, ale přěd se vésti ListySkot 8b dimittere; aby trápě mě [Bůh] bolestí, neotpuſtil BiblPad Job 6,10 (neodpúšťal ~Lit, ~Praž) non parcat nepolevil; brzyť se rozhněvá [žena] a brzyť odpuſtij hněv svuoj LékKřišť 161a; ║ známí moji odpuſtyly jsú ode mne OrlojA 69a (odstúpili jsú ~B) recesserant opustili mě; přísaha křivého narčenie nemuož odpuſſtiena býti od strán PrávHorT 145a (nemuožeť otpúštěti se ot strán ~S, nemuož býti dopuštěna ~K) non potest remitti být vynechána, pominuta

5. (co [dluh, závazek ap.] komu) odpustit, prominout (něco někomu), přestat trvat na splacení n. splnění (něčeho někým): otpusť [Bože] nám dluhy nášě LyrDuch 59 (Mt 6,12 dimitte: BiblOl a ost., odpuuſſczi ~Drážď; v obraze); když nejmějista [dlužníci] čím platiti, otpuſty oběma EvVíd 42b (L 7,42: tak a pod. i ost.) donavit; aby ten, ktož v takových věcech [tj. nesplnění slibu] móž odpuſtyty, odpuſtyl nětco takového ŠtítVyš 32a dispensationem…dispensare; jemu [dlužníkovi] jsem 24 hř. g. odpustil Půh 1,300 (1408); odpustil [pán] týmž obyvateluom krckým robotu ArchČ 17,372 (1489); s té summy svrchupsané má nám sjíti aneb odpuštieno býti třitceti kop gr. míš. ArchČ 8,517 (1496); ║ nalezne milost [dlužník], ež bude jemu odpuſſtyeno ŠtítSvátA 56b že mu bude dluh odpuštěn; s naší dobrú vólí odpustili sme [páni] svým měšťanóm budynským…víno, kteréž sú měli z práva kupovati u nás CJM 4/1,295 (1408) osvobodili jsme je od povinnosti kupovat víno

6. (co [vinu, hřích ap.], že…komu) odpustit, prominout, přestat mít za zlé a upustit od potrestání; bez předm. odpustit provinění: rači [Bože] hřiechy otpuſtiti ModlKunhA 150b; Otpusť nášě zlosti LyrDuch 72; blaženi, jichž otpuſczeny jsú nepravedlnosti ŽaltWittb 31,1 (tak i ost., kterýmž otpuſſtieny sú ~Praž) remissae sunt; tu sobě vše otpuſtiſta [manželé] a dobrá přietele bysta HradSat 128a; aby jemu [vévodovi sv. Václav] odpuſtyty ráčil jeho zaviněnie PulkB 26; pakli nenie dóstojně [učiněn konec řeči], má mi otpuſſtieno býti BiblOl 2 Mach 15,39 (~Lit, pod. ~Praž, pójčeno má mně býti ~Pad) concedendum est mihi; bude li [moudrý] trpěti úraz…, dobrodiením štědroty odpuſti Čtver 47b remittit; nemóž kněz rozvázati neb hřiechóv odpuſtiti HusVýklB 19b; nic méně ani viece člověku neodpuſtít sě hřiechóv ani muk JakVikl 192a; ten jemu [porobenému pán] má otpuſtiti, což jemu dřieve byl učinil PrávŠvábA 137a vergeben; aby jemu [žadateli král a páni] ten omyl odpustiti ráčili ArchČ 37,476 (1458) — ve zdvořilostní formuli: nelze nežť se bráti…Protož rač nám [hostům hostitel] odpuſtiti BawArn 5383 urloubes iehen; račte mi odpustiti, že VMti tak často připomínám ArchČ 8,63 (1471); ║ Odpuſtiż slovuom mým, žeť sem prodlúžil PoggioF 138b parce neměj za zlé mým slovům

7. komu [vinnému, ubohému], čemu [vině] slitovat se, smilovat se nad někým n. nad něčím, zvl. projevit shovívavost vůči někomu n. něčemu: Otpuſty [Bůh] chudému a nedostatečnému ŽaltWittb 71,13 (tak i ost.) parcet; hospodine, odpuſtyſſ hřiechu mému ŽaltPod 24,11 (milostiv buď ~Klem, ~Kap, slituješ sě nad hřiechem mým ~Wittb, BiblDrážď, ~Praž, pod. ~Lit, smiluješ sě ~Pad) propitiaberis; Odpuſt mé drzosti a mé smělosti, Odpuſtiż pro mú velikú núzi OtcC 152a ignosce; nevěrnostem našim ty [Bože] otpuſtis ŽaltKap 64,4 (sě sľutuješ ~Klem, BiblOl, v nemilostech…sě slituješ ŽaltPod, nad nemilostivými…sě slituješ BiblDrážď, ~Praž, nad neľútostmi…sě smiluješ ŽaltWittb, BiblPad) propitiaberis; sezři na mě a otpuſt mi [Bože] ŽaltKap 118,132 (smiluj sě nade mnú ~Wittb a ost.) miserere mei; odpuſtyl si lidu, hospodine Pror Is 26,15 (tak i ost.) indulsisti; proč mi milostník mój [tj. Kristus] nepohoví ani polehčí ani odpuſti PříbrZamP 149b

Význ. 6 je sekundární proti 5 v tom smyslu, že odpuštění viny v předkřesťanských poměrech (krevní msta ap.) se tehdy chápalo jako prominutí dluhu; odtud nejstarší překlad dluhy za debita. – Ad 2: za lat. parcere stč. též hověti. – Ad 4: za lat. dimittere stč. též ponechati, přěstati. – Ad 5: za lat. dimittere stč. též spustiti. – Ad 6: za lat. remittere stč. též přězřieti

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


otpustiti, -šču, -stíš dok. odpustit, prominout; (komu) slitovat se, učinit pro někoho něco; (čemu) být shovívavý, prominout; (komu) ušetřit koho, ponechat bez pohromy, nezasáhnout něčím zlým: nikomu neotpustil (bůh) kromě Noa jediného a k tomu třem synóm jeho; dovolit, dát svolení: poče (Josef) prositi, by jmu ráčil odpustiti pohřésti Ježíšovo tělo; (čemu) šetřit něčím, něco, ušetřit čeho; (koho) nechat jít, pustit, propustit; (císař) jě sě Soběslava prositi, by chtěl svá syny k němu otpustiti; dopustit, dovolit; (v čem, co) zmírnit, pozměnit, upravit; (co, do čeho) zanechat čeho, upustit od čeho, přestat s čím
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


otpustiti, odpustiti dok. = dopustiti, dovoliti; z mysli vypustiti, propustiti, nechat jíti; — otpustiti (komu) = dáti propuštění; — otpustiti (čemu) = šetřiti (čím)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).