prvotní | StčS | ŠimekSlov |

prvotní, prvotný adj.; k prvý

1. (koho, mezi kým [množstvím]) první (z koho), jsoucí na počátku řady uvedených dalších jednotlivců n. jednotlivin; relig. [o společenství ap.] prvotní, [o církvi] apoštolská: jenž [Efenet] jest pruotny vás v Kristu BiblLit R 16,5 (v. prvěnec 2) primitivus, pod. t. 1 C 16,15 (v. prvěnec 2) primitiae; Ariopagus Prwotnye slavnost VýklHebrL 182a; mátě tvá prwotnije tak jest tebe [tj. Alexandra] porodila AlexPovB 271a pramáti, pod. VýklHebrL 197b praecipuam; kverkové prwotnij, druzí i třetí a tak dále PrávHorS 128b (jedni ~M) principales; oni [apoštolové] prwotnij měli sú sami vieru skutečnú ChelčPost 86b; to jest prwotni skutek té duše, která vycházie z hřiechuov, že hned sám se súdí RokLukA 141a úplně první; prwotni vládař mezi apoštoly svatý Petr AktaBratr 1,100b; hile…premordialis materia Prwotnij hmota, věc ještě nezřízená VodňLact L1b prahmota; prepucia arborum prwotnij ovoce t. R3a ║ otdělíš všeliké,…což prwotnieho jest v braviech tvých BiblPad Ex 13,12 (prvorozeného ~Ol, prvorozené ~Lit) primitivum prvorozeného z samců; prwotnj počátek byl toho skrze Konstantina císaře AktaBratr 1,221b prvopočátek relig.: tyto knihy otevřel [Kristus] zvieřatuom a starcuom, totiž svatým prwotnim a svatí potomní slovou zvieřata JakZjev 81a; v prwotni cierkvi nevěrných nepřipouštěli k opatření božských svátostí t. 150a; kdyžto Čechové dovodili jsú kalichu božieho prwotni cierkví svatú ChelčSíť 21b; následovanie boha v prwotnich křesťanech pravých t. 40a; vešken zbor apoštolský prwotnie církve AktaBratr 1,15b; kterýž [sv. Jan] z jiných apoštoluov byl prwotni s ním [sv. Petrem] t. 169b; tak jest bylo prwotni kněžstvo, žeť sú kázali i psali BechMuz 45a; království toho…bude větší sláva nežli byla prvotní církve BřezKron 457 primitive; v. též nevěra 5

2. prvotní, přetrvávající z minulosti od počátku až dodnes, původní: té hoře sedm lánuov předních, t. prwotnich,…vyměřiece PrávHorM 27b principali; skrze slovo víry svrchu i dole položené rozumíme…pravdu prvotní ArchČ 3,435 (1435); to jest byt jejie [církve] prwotni, dokonalý a vlastní, na němž jest od boha založena ChelčSíť 45b; jako slunce má v sobě světlost božskú prwotnu a najvětší, tak…světlo božské obživující najprv stupuje z nebe ŽídSpráv 149; on [Jan ze Smiřic] aby…prwotnie dluhy otcovy zaplatil ArchČ 9,502 (1489) ║ prwotnij lhář a otec každé lži [tj. ďábel] ChelčPost 80a prapůvodní jur.: král…k žádným vojnám nutiti nemá pánuov a rytieřstva země České, mimo práva a svobody a řády prwotnije ZřízVlad q6a priores, pod. ArchČ 4,135 (1467); v práviech prwotnich (starých gl.) píše se takto… PrávJihlA 19a; aby…vedle prvotnie paměti mezníky osadili [pamětníci] ArchČ 15,553 (1457)

3. prvotní, zprvu existující, zvl. v dávné minulosti, dávný; [o vlastnosti, zvyku ap.] původní: práva…ku popravě královské a k stolu z slavného prwotnyeho obyčeje ihned příslušející MajCarA 9 primaevo; spuosobem, kterýmž od staradávna prvotními časy užívali [dědictví] CJM 4/1,301 (1409) a retroactis temporibus v minulosti; Adam když byl v ráji, dána jemu ta spravedlivost prwotnie, že je mohl neumřieti RokJanK 27b; nenie té prwotnie žádosti k jeho [Kristovu] tělu drahému RokLukA 314a; jakož králové prwotnij čeští zachovávali pány a rytieřstvo ZřízVlad q6a priores dřívější, pod. ArchČ 4,135 (1467); by kdy od kterých pánuov prvotniech, předkuov mých, byl propuštěn [poddaný] ArchČ 21,218 (1488). – Sr. dřěvní, minulý, někdajší 1, zašlý

4. [zvl. o písemnosti] předchozí, předcházející, předešlý; jur. [o prvním nálezu ze dvou ap.] původní: slibujem plniti [příměří] tímž vším obyčejem a právem, jakožto list náš prvotní svědčí ArchČ 6,430 (1433); tak se rychle k hříchóm obrátí [lidé po hodech] a k navyklostem prwotnim RokPostB 286 dřívějším jur.: jestliže by zase póhonné požádanie na bezprávie, t. ke škodě bylo prwotniemu požádaní PrávHorM 42b principali; aby všecka akta prwotnie zuostala u něho [soudce] PrávHorS 119b (popsánie prwotnie ~M) originalia; v naše prvotnie drženie zasě navrátiti [vinici] DeskyDvor 4,1339 (1424); viděvše také prvotnie ortele ArchČ 28,113 (1438); aby ty smlúvy prvotnie…sobě drželi [manželé] t. 7,530 (1480)

5. prvotní, základní, tvořící východisko n. předpoklad ostatních; [vůči hodnotě jiných] hlavní, nejdůležitější: Ionadab holubice prwotnie VýklHebrL 209b praecipua; tutoť jest třetie strana prwotnye této kapitoly, kdežto popisuje evanjelista…tři věci napořád LyraMat 169a principalis; duchem prwotnim potvrď mne BiblPad Ps 50,14 (v. najprvní 4); péči nésti mají [„hormistři“] a mistrovství prwotni PrávHorM 8a; prwotny základ potřebný ke křtu: věřiti Čtenie ChelčPost 86a; prwotni a najvětčí věc činí v člověku [přikázání milovat Boha] t. 242a; to sta dvě věci prwotnie duše: rozum a žádost RokLukA 371a; to dielo drahé skrze takové dělníky [tj. křesťany] jest najlepšie a prwotnie všeho stvořenie AktaBratr 1,131b; jednati…a dokonati o tu věc prwotnú [tj. příměří] ArchČ 4,462 (1473) ║ řemeslník prwotnij RokPřij 315a agens principale (v přirovnání) prvořadý, dokonalý (?); to bylo jeho [Kristovo] prwotnie, aby duši uzdravil a potom tělo RokLukA 119a nejpřednější; Jíra Žák má prwotni právo k zdvihání peněz ArchKol 1500 přednostní (pod. t. 1499) — relig. (o svátosti oltářní): když prosíme za zvláštní, prwotny aneb nadpodstatný chléb HilPřijA 24 praecipuum; jest to [víno] její [krve] prwotnie zpósoba, ale pod zpósobem chleba jest posvátně právě, ač ne prvotně t. 108. – Sr. hlavní, první I/6, základní, (z)vlášční

6. jur. [o svědku, žalobci] hlavní, mající přednost slova proti jiným účastníkům pře: v každé při pak propojiček, v nížto pergmistr má býti svědek prwotnij, nechceme [král], aby on na súdě seděl PrávHorM 32a principalis; jeden [žalobce] slóve jistec prwotni, principál, kterýž žaluje o vlastní věc PrávJihlA 18b p-nie prvotnie osoba jur. strana zastupovaná svým mluvčím (obhájcem) v právní záležitosti: ižádný poručník v cizie věci bez uručenie nezdá se hodný býti, kdyžto prwotnie osoby…zavázaly sú se, že…což bude usúzeno, zaplatie PrávHorM 39a principales; prwotnie osoby, t. súpeřové t. 44a; aby prwotnie osoba mohla svú při napraviti skrze jiného řečníka t. 45a. Jen PrávHor

Sr. (naj)první, (naj)přědní. – K 1: Doklad z JgSlov 3,738 (Pirwotne, primitias Mus. Ps. 104,36; v. prvenstvie 2) se nepodařilo určit

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


prvotní, -ieho, prvotný, -ého m.; k prvotní, prvotný

1. relig. boží vyvolenec mající práva jako prvorozenci: sed non etc. ecclesiam primitivorum a k sboru prwotnich [přistoupili jste] VýklKruml 327a (Hb 12,23: prvních BiblOl); prwotnij tebe [Pravdy] přídržející se, co z tebe jiného měli než smrt TovHád 84a první křesťané (sr. první II/7). – Sr. prvoroźený m. 2

2. čeho [království] příslušník nejvyšší šlechty: posláni k němu [Albrechtovi Bavorskému] prwotnij království [Českého] SilvKron 80b primores přední pánové. Sr. pán II/4, prvěnec 1, první I/6

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


prvotní adj. = první, hlavní
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 18 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).