1. (čí) prvorozenec, syn narozený jako první: když která [žena] porodieše syna, prwienczye prvého HradRad 70a; primogenitusque prvienecz, postinus posledek KlarGlosA 1767 (De progenie; prwenecz ~B); Chanaan jměl syna Sidona, prwencie svého BiblOl Gn 10,15 (prvorozeného ~Pad); primogenitus prwnecz MamUKB 9b (Gn 25,13: prvorozenec Izmahelóv BiblOl, prvorozený ~Pad); v. též prvenstvie 1

2. bibl. NZ (čeho [krajiny], koho ap.) první (zpodst.), kdo je (n. byl) první z koho n. kde v časovém pořadí (zvl. jako stoupenec Kristův): pozdravte Efeneta…, jenž jest prwenecz Azie v Jezukristovi BiblDrážď R 16,5 (prwienecz ~Ol, prvotní ~Lit, najprv v Azí ~Praž, primitivus prwenecz, id est primo regeneratus VýklKruml); znajte duom Stefany a Fortunátuov, nebť jsú oni prwienci akajščí t. 1 C 16,15 (prwenci ~Pad, prvotní ~Lit, první ~Praž) primitiae; ti [panici] jsú ješto kúpeni ze všěch prwenci bohu a Beránkovi t. Ap 14,4 (prvotiny ~Praž, prvnější ~Ol, první EvOl) jako první; primicie dormiencium prwenecz mrtvých vel najprvé VýklKruml 290a (1 C 15,20: v. prvnost 2)

3. první (zpodst.), jedinec zaujímající přední postavení v společenském hodnocení: jáz pirwenczem položi jeho [Davida, předka Ježíšova], vysoka přěd krále zemské ŽaltWittb 88,28 (prvorozencě ~Kap, prvorodilého ~Klem, prvorozeným BiblOl) primogenitum nejpřednějším; svoláni jsú prwenczy královstvie SilvKron 76a primores tj. nejvyšší šlechtici. – Sr. prvník, prvnitel, prvotní m. 2