minulý adj.
k minúti
1. (o čase, termínu ap.) minulý, uplynulý
2. (o činu, ději ap.) minulý, takový, jenž se stal v minulosti
3. (o opakujícím se termínu n. události) minulý, právě proběhlý, poslední
4. (o králi ap.) předcházející, předešlý
5. pomíjející, dočasný, netrvalý
Sr. minutý
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024).
minulý, adj. z part. minul, minúti, vergangen: za zlé skutky mynule plakali Alb. 46b; minulý čas Vel. Jg.; — pomíjející, vergänglich: ne pro mynulu, ale pro věčnú odplatu Štít. Vyš. 2b; ti aby mynulu otplatu vzěli conuptibilem coronam Lekc. 69a; ktož zde mynule útěchy hledá Modl. 1b; zbožie mynule bona temporalia GestaKl. 140; světských věcí i mynulych transitoria t. 27; doufanie ve věcech časných a rychle mynulych ChelčPost. 271b; všecky věci na tom světě jsú minule a netrvalé KázLeg. 162a; tyto muky (na světě) mynule a krátké sú Kruml. 94b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
minulý adj. minulý; pomíjející
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
minulý adj. = pomíjející
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.