|
|
|
hlavní v. hlavný Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
hlavný adj. hlavní adj. k hlava 1. jsoucí na (v) hlavě, (ve funkci gen.) hlavy 2. hlavná žíla, hlavnie žíla med. „hlavnicě“ 3. určený pro hlavu, (ve funkci gen.) hlavy 4. (o stavu n. zásahu) postihující hlavu, soustředěný na (v) hlavě n. do hlavy, (o nemoci, zdraví) (ve funkci gen.) hlavy, (o ráně) do hlavy, na hlavě 5. týkající se „hlavy“ I/3, tj. jednotlivce; „hlavný úrok“ daň za osobu 6. hlavnie peniezi jur. arch. pokuta za vraždu (sr. StčS s. v. „peniez“ 6) 7. hlavní ortel, hlavnie otsúźenie, hlavnie usúźenie jur. rozsudek smrti (sr. StčS s. v. „ortel“ 2) 8. hlavný skutek jur. dopadení při činu (sr. „horký účinek“) 9. hlavnie přě jur. soudní řízení týkající se těžkých zločinů (pův. hrdelních ?) 10. (o protivníkovi) nejhorší, nejškodlivější, nejvíce (ze všech) nebezpečný (pův. který ohrožuje něčí „hlavu“, tj. život), úhlavní 11. hlavní, přední (svým významem n. důležitostí); (o osobě) nejvyšší (svým postavením mezi někým), čelný; „hlavné město“, „hlavnie město“ hlavní město, metropole; „hlavný kostel“, „hlavní kostel“ biskupský kostel (s katedrou), katedrála 12. hlavní peniezi, hlavnie summa jur. základní částka (zvl. dlužní), splatná jistina (sr. StčS s. v. „peniez“ 6) 13. hlavní list ap. admin. hlavní (základní) listina ap. obsahující původní zápis něčeho právně závazného (dluhu, smlouvy ap.), a tím mající nejvyšší (rozhodující) právní platnost, originál K 5: dolož. jen v Comest jako kalk za lat. census capitis. K 8: dolož. jen v Žilin, sr. HSSJ s. v. hlavný Sr. první, přědní, příhlavný, úhlavný, polúhlavní Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
hlavní, -ný hlavný, adj., z hlava; srov. stsl. glavьnъ capitis. Mezi tvary -ní a -ný býval rozdíl významový; ale ten se časem stírá a v různých spojeních ustaluje se tu -ní, tu -ný. — Hlavy se týkající, Kopf-. O ráně hlawne Rhas. 11, hlavná rána. To každú boleſt hlawnu zahoní Chir. 274a, hlavná, hlavnie bolest; od hlawne boleſty Pass. 428; bobkové dřevo spomáhá boleſti hlawnie RVodň. 260b; hlawnie boleſt ApatFr. 43b, t. 59a. Pak-li ť (rheuma) přijde od přielišné mdloby hlawne Chir. 263a, hlavná mdloba. O ranách a zlomení lbi s jinými hlawnymi nedoſtatky Rhas. 89, nedostatek hlavný, na hlavě. (Lúh) nemoczy hlawne stavuje a zahoní Chir. 274a, hlavná nemoc, nemoc hlavy. Z hlawne žíly Chir. 17a, hlavná žíla. Přietel ze lbi hlawne učiní sobě osudie ku pití Mand. 94a, hlavná leb. Ruchu hlawnu Comest. 265a, hlavná, hlavnie rúcha, na hlavu; hlawni rucha capitium RVodň. 55c; hlawnie rucho sudarium MamF. 94a, hlavnie rúcho; hlawna dijera a sukně capitium Lact. 30b, hlavná diera, pro hlavu. — Dlužni jsme šestnáct kop grošóv penyez hlawnych a giſtynnych jemu dáti ListPoř. 1444, peniezě hlavnie = jistinné, kapitál; penyeze hlawnye tamt.; z těch peněz hlawnych Řádpz. 27; nežli bych já jemu tu summu hlawnij 50 k. gr. i s úrokem na to přišlým dal KolAA. 68a (1513), summa hlavnie, kapitál. Udělán jest paní Hedvice na tu summu liſt hlawnij KolAA. 42b (1512), list hlavní = úpis jistiny, úpis dlužní; jako by liſt hlawni na ně měl KolB. 62a (1497); jsú za ňeho rukojmě w liſtu hlawniem k urozeným pánuom t. 109b (1498); Kateřina… podala liſtu hlawnijho na rathauz…, kterýž svědčil paní Mandaleně KolČČ. 11b (1542); (kupovatel) udělá na sebe šuldprýfy, liſty hlawnij RešSir. 149a. — Zběrači vroka hlawneho census capitis Comest. 236a, úrok hlavný, z hlavy; Římany, tiesaři (dial. m. ciesaři) hlawnym vrokem přiznané t. 264a. — Že se nařkli hlavním nějakým nářkem Brikc. 64, nářek hlavní, z hlavy, z vraždy. Mortale (t. peccatum) smrtedlné…, criminale hlawne Prešp. 2342, hřích spáchaný vraždou. — Rychtář hlawnij má pět panoší jmieti Pr. pr. 249, rychtář hlavní. — Hledí (ďábel), aby mnohý lid sobě osobil skrze hlawnij lidi, krále, knížata, pány ChelčP. 90a, lidé hlavní, přední; srov. hlavatý. — Čtyři hlawne prameny (fluvius dividitur) in quattuor capita Kladr. Gen. 2, 10, hlavný pramen. — Proti Damašku, jenž jest město hlawne v Syří HusŠal. 129b, hlavné město; Kafarnaum, jenž jest bylo město hlavné v Galilei HusE. 2, 45; město hlawne Comest. 22a; hlawne město Mill. 11a, Mand. 38a, t. 55b. — Adv. -ně hlavně: kterú těmto lidem vinu dáváš, ež jě mučíš hlawnye Kat. v. 3060, podle souvislosti trvám = mučíš je až na smrt, vražedně. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hlavní, hlavný adj. hlavní, hlavy se týkající: hlavná, hlavnie bolest; úrok hlavný daň z hlavy; lidé hlavní předáci Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hlavní, hlavný adj. = veliký, mocný, přední; — hlavné město = hlavní město; metropolis; — peniezě hlavnie = peníze jistinné, kapitál; — úrok hlavný = úrok, dávka z hlavy Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|