|
|
|
mrzkost, -i f. k mrzký 1. mrzkost, hanebnost, ničemnost, špatnost, nemravnost; nízkost 2. čí k čemu nelibost, nechuť, odpor; „mrzkost jmieti“ ap. koho, ot koho, na co, k čemu ap. ošklivit si, hnusit si někoho, něco; pociťovat odpor, nechutenství k něčemu; „v mrzkost vzieti“ ap. koho, co zošklivit si, zhnusit si 3. čeho (života) komu (z)protivení si, (z)ošklivení si; omrzení 4. čeho šerednost, ošklivost, ohyzdnost 5. pohanění, potupa, pohana; pohrdání 6. med. těžké a obzvláště trýznivé onemocnění, zvl. malomocenství, lepra Sr. nečistota 3, nehoda 3, nechut 3, nechutnost, nelepota 3, nepěknost, neřádnost, nesličenstvie, nešlechetnost, nuznost 3, ohavnost, ohyzda, ohyzdnost, omrzlost, oškliviti 2, ošklivost, pohrzěnie 2 Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024). 
mrzkost, -i, fem., Abscheulichkeit, Abscheu; srov. stsl. mrъzostь abominatio. — Položili jsú mě v-mirzkoſt sobě abominationem ŽWittb. 87, 9, v-mirzkoſt ŽGloss. tamt., v-mrzkoſt ŽGlossKlem. t.; v-myrzkoſtech in abominationibus ŽWittb. Deut. 16. Jsúc na modlitvě…, jíž sě bránie mrrzkoſti klatéj Hrad. 73b. (Klášter) jednu mrzkoſt nehodnú v sobě byl zadržal JeronMus. 58b; v těch pannách tato bieše mrzkoſt zachována t. 59a. Ač zlý skutek mrzí mě v mém bližniem, ale on mě proto mrzeti nemá a tu mrzkoſt mám inhed pustiti s mysli Štít. uč. 142b. — Nelibost hřiecha, mrzkoſt sama sebe Modl. 90b, mrzkost čeho; mrzkoſt mieti minulých hřiechóv t. 88b. — (Z lenosti) pochází mrzkoſt k dobrému ChelčPost. 24a, mrzkost k čemu. — Majíce mrzkoſt k tomu, což atd. ChelčPost. 68a, mrzkost jmieti k čemu; to ť sú ti, k nimž jest byl mrzkoſt vzal svět ŠtítOp. 296b, vzieti mrzkost k komu. — Měj w mrzkoſti všechny hřiechy HusPost. 220b, v mrzkosti, u mrzkosti jmieti koho, čso; w mrzkoſti mají Egypští všeckny pastýře ovcí detestantur Pr. Gen. 46, 34. — (Maso) vrátí sě w-mrzkoſt in nauseam Ol. Num. 11, 20; mrzkoſt nausea MamA. 30a, BohFl. 496; — mrzkoſt turpitudo Koř. Efez. 5, 4, Br. tamt. — mrzkoſt vilitudo Prešp. 1396, Rozk. 2144; — mrzkoſt fastidium Cath. 175b, mrzkoſtí fastidio Ol. Ezech. 16, 31; — mrzkoſt detestatio Anon. 2b, Vocab. 1, MamA. 19b; — mrzkoſt exsecratio MamA. 21b, Anon. 3a; — pro mrzkoſt lida svého scelus Pror. Isa. 53, 8; mrzkoſt iniquitas MamA. 26a, vitium t. 36b, Anon. 7a; — mrzk (m. mrzkost, nedopsáno) vitium Prešp. 1330. — Lepra slove mrzkoſt neb malomocná nemoc LékA. 82a, mrzkost, lepra, malomocenství; srov. mrznost. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrzkost, -i f. mrzkoščě, -í pl. f. mrzkovánie, -ie n. šerednost, ošklivost: mrzkost činí oškliví (si); nechuť, odpor: mrzkost jmieti k komu, čemu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mrzkost f. = šerednost, ošklivost, nelibost, nechuť, odpor Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|