|
|
|
mocný adj., komp. jmenný mocnějí; komp. slož. mocnější k moc, moci 1. (o osobě) schopný, mající schopnost; „být mocen“ čeho, čemu, zř. co být mocen něčeho, schopen něčeho; s inf. být s to něco (vy)konat, (u)činit 2. (o osobě) v čem (činnosti, vlastnosti) mocný, silný, schopný v něčem, zvládající něco 3. (o osobě) mocný, fyzicky silný, „pevný“ 2 4. (o vojsku) mocný, vyznačující se velikou silou mocnú rukú vojensky, s branou mocí 5. (o léku, slovu ap.) mocný (arch.), silný, velmi účinný 6. (o osobě) koho, čeho, nad kým, čím mocný, vykonávající moc nad někým, něčím, vládnoucí někomu, ovládající někoho, nakládající někým n. něčím 7. (o bohu, panovníkovi, úřadu ap.) mocný, mající velkou moc; v oslovení osoby slouží též k vyjádření úcty; též zpodst. 8. násilný mocnú rukú násilně, násilím 9. (o ději n. jeho průběhu) mocný, mohutný, silný, intenzivní 10. (o výrobku) silný, pevný, odolný 11. (o stavbě ap.) mocný, mohutný, mající velké rozměry 12. (o osobě) čím mající veliké množství něčeho 13. (o činnosti) namáhavý, vyžadující použití fyzické síly 14. (o dokumentu, nařízení ap.) čeho platný, mající právní moc 15. jur. (o „listu“) zmocňující, potvrzující oprávnění k právnímu úkonu ap.; plná moc v. plný II/7 16. (o osobě) čeho, čím zmocněný, mající oprávnění k něčemu; (o instituci) zmocněný, právem ustanovený, „pravý“ 9 17. jur. mocný sebe plnoprávný, svéprávný, mající sám o sobě všechna příslušná práva Dolož. též jako moctný. Sr. bezmocný, násilník, násilný, nemocný, pomocný, přěmocný, silný, svémocný, velmocný Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
mocný, adj. z moc, mächtig, stark, gewaltig; stsl. moštьnъ potens; kompt. tvaru jmenného mocnějí, tvaru slož. mocnější. — Tehdy mdlý král vzdyše k bohu a řka: moczni hospodine, jehož chtěnie nic nemine…! AlxBM. 7, 34; moczny hospodine LMar. 46; hospodin moczny potens ŽKlem. 23, 8, virtutum t. 45, 8, bóh moczni fortis t. 7, 12; král moczny rex virtutum ŽWittb. 67, 13, mocni králi i moczna kniežata AlxV. 1321. (Diábel) jest mocznyegy než ty Pass. 358. Nemuož jemu žádný pomoci, než mocznaa ruka jakožto knieže anebo král Pr. pr. 247; mocnim slovem Kunh. 148a. By mi (ty, kovář zlodějovi) mocznu pilu skoval Hrad. 131b. — Hi by Judáš moczen dvoru Jid. 55; pak-li bude tebe moczen Ol. Sir. 29, 7. Muž nenie všie věci moczen svého těla, ale moczna j’ i žena Štít. uč. 39b. — (Jiné tváři) sú plodem moczny LMar. 72. — Buď vždy mocen smyslu svému Baw. 49b — Že v přieteléch mocznyeyſſy byl Pulk. 3b. — Střěly moczneho potentis ŽGloss. 119, 14; sbor mocznych potentium ŽWittb. 85, 14; z mrtvých vzkřiesiti jest ho (Izáka) mocen bóh potens Koř. Žid. 11, 19; bohové moczny země fortes terrae ŽKlem. 46, 10; búřě moczna tempestas valida ŽWittb. 49, 3; mocné obdiržě třěs robustos t. Moys. 15; mocen bude roborabitur ŽKlem. Ann. 9. — Mocný list v. list. — Jsú také mocznij poručníci, že moc mají, statek sirotčí zpravovati VšehK. 154b. — Když by jeden propustil z těch tří, aby to moczno bylo, jako by všichni propustili ODub. 107, mocno, platno. — Mast k zimnici a k rúpóm velmi moczna MastDrk. 289, mocný k čemu. — Hanuš, jsa mocný od bratra svého List. z r. 1428 (Mašín, progr. Val.-Meziř. 1900, 11), mocný, zmocněný od koho — Adv. mocně, s mocí, silou: Čechy mocznye ν Uhřiech ležiechu DalC. 97, v překl. stněm.: mechteclich; (ciesař) počě do Čech mocznye jíti t. 64, ν překl. stněm.: geweltlichin; Mezka do Čech mocznye vznide t. 33, stněm. mechteclich; konvrši… proti knězi mocznye pojidú t. 42, stněm. geweldeclich; ten Kunrat počě… Němcě mocznye v zemi zváti t. 71, stněm. gwaltlich; ráčil umřieti dobrovolně a vstal z mrtvých mocznije Štít. ř. 171a; (anděl) lúči z toho oblaka mocznye silným mocznym lomem, tak divokým prudkým hromem Kat. v. 2876. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mocný adj. mocný, silný; mohoucí, schopný: vzkřiesiti jest ho mocen bóh; mocen býti mít ve vlastnictví; mocen býti koho mít moc nad kým Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mocný adj. = silný, mohoucí; svobodně jednati mohoucí; — mocen býti koho = míti moc nad kým; — sebe mocný = svéprávný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|