1. [o osobě] přemocný, nadmíru mocný, mající mimořádně velkou moc: jako bych viděl tvář boží, točíš někoho prziemoczneho ComestC 40a; vládl si zemi a pṙemocny jsa panováše jé BibLit Job 22,8 (najmocnější ~Ol) potentissime; Šalomún byl jest král przemoczny LyraMat 49a; prepotens prziemoczny SlovOstřS 102; takť jest to jméno [tj. Ježíš] veliké, převelebné, przemocznee RokPostB 559 (fig.) — v oslovení: hřiešný v tobě [P. Marii] milost má…, przyemoczna panno ModlMil 151a; ó, przemoċni králi nebeský KancJist 65

2. [o vojsku] přemocný, vyznačující se mimořádně velkou silou, přemohutný; fig. [o síle] mimořádně velký: ciesař…veliký zástup lidí shromazdil jest i przyemoczny proti Čechóm PulkB 51 potenti; anděl Páně, kterýžto Senacheriba, krále přemocného vojska, zbil jest ArchČ 20,560 (1469) — fig.: její [dvou bojovníků] prſiemoczna síla mnoho Hřekóv bě zhubila AlxB 128; toho pitie przemoczna síla…jeho k tomu nutila, že jako bez rozumu vždy bieše TristB 88a ║ štiepiti budeš je [tj. svůj lid Bůh]…na przemocznem příbytku svém BiblPraž Ex 15,17 (přětvrdém ~Drážď, přepevným ~Pad) firmissimo přepevném