moc | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

moc, -i f.

k moci, sr. stsl. moštь

1. moc, schopnost, mohoucnost, bytí s to něco (vy)konat, (u)činit, (z)působit; koho (Boha), čí (boží) moc, všemohoucnost; (člověka) lidská přirozená duševní n. tělesná schopnost; čeho (živlu, léku ap.) přirozená moc, schopnost něco (z)působit, vliv, účinek

Králova moc „Kralomoc, planeta Jupiter

2. k čemu, aby…, s inf. možnost, příležitost

3. čí, čeho moc, síla, zvl. fyzická, schopnost (vy)konat n. (u)činit něco spojeného s překonáním odporu, překážky ap.

mocí“ ve funkci adv. silou, s použitím síly

všěmi mocmi všemožně, ze všech sil

4. jaká („zimní“, „větrová“ ap.) síla, přirozené působení něčeho (zvl. ničivé)

5. živel, přírodní jev

6. čí (rostliny, porostu) úroda

7. moc, násilí („násilé“ 1), uplatnění fyzické síly n. převahy na člověku proti jeho vůli

mocí“ ve funkci adv. násilím

8. násilnost, „násilé“ 2, násilný skutek; násilný trestný čin

9. koho, zř. čeho nad kým, čím, čeho (zvl. majetku ap.) moc, získaná schopnost n. udělená možnost něco n. někoho ovládat, nakládat někým n. něčím, vládnout nad někým n. něčím, zvl. majetkem, „vláda“

10. působení n. výkon moci“ 8; koho nad kým ap. moc, nadvláda, převaha nad někým, vliv na někoho, ovládání někoho; čím, nad čím, čeho (majetku) ap. moc nad něčím, ovládání něčeho, vláda nad něčím, správa něčeho

11. jaká (římská, papežská ap.) nositel (zvl. kolektivní) moci“ 9, možnosti někoho ovládat

12. prostředek výkonu moci“ 9, branná moc, vojsko

13. majetek, „jměnie“ 2, čím se nakládá mocí“ 9

14. světská moc chápaná jako násilí odporující božímu řádu

15. koho, čeho (úředníka, úřadu; dokumentu ap.), čí, jaká (královská ap.) moc, oprávnění k nějakému působení, úkonu ap., pravomoc, právo

16. čeho (dokumentu ap.) moc, působnost, platnost

plná moc v. plný

17. jur. koho právo na něco

18. čeho množství

K 14, 15: sr. I. Němec a kol., Dědictví řeči, s. 244–247. K významům v právních textech sr. E. Michálek, Český právní jazyk údobí předhusitského a doby Husovy, s. 18, 23, 31, 32, 63

Sr. nemoc, pomoc, svémoc, síla

Autor: Štěpán Šimek

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 6. 2024).

 


moc, -i, fem., Macht, Gewalt, Kraft; stsl. moštь potentia, z mog-tь. — Opásán moczu potentia ŽWittb. 64, 7, opásav sě mociu ŽKlem. tamt., mocz tvú potentiam ŽWittb. 144, 4 a ŽKlem. tamt., s moczu cum potentia ŽWittb. 88, 14; — u mocz in potestatem ŽWittb. 135, 9, moczu potestate ŽGloss. 88, 10; chvála tobě, bože, z toho, ježe činíš divóv mnoho divnú mochu slova tvého Kunh. 147b; — u mocech in potentatibus (sic) ŽKlem. 19, 7, w moczych (sic) ŽWittb. tamt.; — pod moczy mužskú budeš sub potestate Mus. Gen. 3, 16; nás Farao má w moczy possidet t. Gen. 47, 23; ji (zemi) mám v svéj moczy mieti possessurus sum t. Gen. 15, 8; — opásali sě moczyu robore ŽWittb. Ann. 4; moci krále Moab obdržal třas robustos ŽKlem. Moys. 15; — ot moci ruky tvé a fortitudine ŽKlem. 38, 12; mocz vis Prešp. 11, BohFl. 458; často sě to velmi stává, že bolest moczy přidává AlxV. 1711, excitat interdum vires dolor Gualth. 3, 113; — anjeli… mohúcí mociu potentes virtute ŽKlem. 102, 20; zsechla jest… mocz má virtus mea ŽWittb. 21, 16, nemáhala jest… mocz má virtus mea t. 30, 11; přěpásal si mě mociu virtute ŽKlem. 17, 40, moczy ŽWittb. tamt.; vzpievámy moczy tvé virtutes tuas t. 20, 14; i vybil Faraona krále se všiú mociu jeho excussit Pharaonem et virtutem eius ŽWittb. 135, 15; — otče veliké moczy maiestatis ŽWittb. Ambr. 260a. — O moczi, aby mohl kšaftem odkázati VšehK. 305a, moc, možnost. — Vašě mocz všemu odolá AlxM. 1, 16, moc, síla; gdyž sě vyvrátí javor ot moczi větrové AlxB. 3, 7; (město) u velikéj sě moczi znáše v lidech, pokladiech, v tvrdosti AlxV. 411; že ciesařovi jědú lidé na pomoc, jichž každý má pěti mužóv mocz DalC. 47. Bože, tvá mocz všecko móže LMar. 25. — Když by se moc dála (komu) VšehJ. 151, moc, síla, násilí; když se mocí moc učiněná zahánie tamt.; žaloba z moczi: Smil… žaluje na Smysla…, že jest jemu učinil mocz na dědictví a na gruntiech jeho VšehK. 27a; moci sluší mocí odepříti ČelNál. IX, 16. — Dievky přěd Vyšehrad sě brachu chtiece jeho moczyu dobyti DalC. 15, mociú, silou, násilím; Čechové jakž k městu přijedú, moczyu tu řěku přěbřidú t. 47. — (Alexander) všěcky pod svú mocz připudi AlxV. 2004, moc, vláda, panství; nad tobú jmám mocz Hrad. 87b; panstvie Orlovo k moczi krále Lva slušalo NRada 15. — Zápis starší nepropušťený proti poslednímu mocČelNál. XVIII, 29, moc, platnost míti; držení dědictví za tři leta a za XVIII nedělí bez odporu má každý užiti, a to moct. III, 46; držení proti dskám moct. III, 54. — Ten, jenž wſſu moczu mieni potkati sě bojem silně AlxH. 4, 2, všú mocú; že sem wſſy moczy slúžil totis viribus Mus. 1. Mach. 6, 6; — (aby člověk miloval boha) ze všie duše, ze vší mysli i ze všech moczij svých ChelčPost. 267a, ze všěch mocí; bych miloval tě ſe wſſyech mých moczy Modl. 12b; — opilec… často vsada na kuoň bode jej przyeſmoc Štít Vyš. 15b, přěs-moc, přes míru; to-li jest tvá moc (praví voda vínu), že tě mnohý pije przyeſmocz? OpMus. 203a. —- Posielaji ten mák tobě (Darius Alexandrovi), aby věděl, co jmám moczy vlastních lidí, bez pomoci (t. cizí) AlxV. 1039, moc, množství, srov. nč. moc, síla = množství, mnoho, střhněm. kraft = Menge, Fülle; majě mocz pomoci silné Jid. 39; (Pavel) se je bral s moczy kniežat KabK. 10b; veliká mocz zvěři vyrazivši… mnoho lidí ranila i zbila Pass. 374, veliká mocz zwyerzy PassKlem. 152a (místa stejná); ptactva jest taká mocz, ež odiva Mill. 73b; veliká mocz ryb v sieti zvázla Krist. 110b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


moc, -i f. moc, síla: bych miloval tě ze všěch mocí svých; násilí; vliv, vláda, mohutnost; množství; adv. přěsmoc přemíru
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


moc f. = mohutnost, schopnost, síla, množství, prudkost; — div; — násilí; — majě moc pomoci silné = moha silně (velice) pomoci, podporovati; — v silné moci = prudce, náhle
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).