|
|
|
milý adj., jmenný tvar míl 1. komu milý, příjemný, libý; „míl býti“ komu těšit někoho, působit někomu potěšení 2. komu milý, milovaný; drahý, vzácný 3. v oslovení jako výraz náklonnosti, důvěrnosti, úcty ap. milý, dobrý, vzácný 4. zpodst. m. milý, milenec, druh; f. milá, milovaná žena, milenka, družka 5. zpodst. věrný milý čí jur. poddaný, člověk mocensko-právně podřízený někomu 6. přívětivý, milostivý, milosrdný 7. žádoucí, žádaný 8. žádostivý, chtivý, dychtivě toužící po někom n. něčem Sr. drahý, chutný, ľubý, miľutký, nemilý, pochotný, přěmilý, přěnajmilejší, rozmilý, žádný Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
milý, adj., lieb; stsl. milъ miserabilis, carus; kompt. milejí, milejší. — Náš tvořec mily AlxV. 663. Lkalo srdcem mnohé družě, zbyv svého myleho mužě t. 806. — V tu dobu sě tě miley matcě Maria a svatá Alžběta přitulista Pass. 278. Dvě sestře mylee sobě Štít. ř. 9b. — Páni mily, povězte mi… Pass. 368; páni mili, uzdravte mú dceru nemocnú t. 375. myly mistře, ty vždy na mě kříkáš Mast. 92. Králiu myli! AlxBM. 2, 36. Vitaj, mili spasiteľu! Kunh. 147a. namyleyſſy synáčku! Pass. 611. — Komuž by bóh mijl byl Štít. ř. 234b; chtě sě sám mijl učiniti t. 18b; bude jemu (člověk bohu) míl Ol. Prov. 15, 9; šlechetnost má učiniti (člověka) mijla Štít. ř. 4b; jest pochotno, dobrého přietele milovati a jemu mijlu býti t. 213b; mijly jsme jemu t. 46b; jsem-li ť já vám mijl, budiž i ona vám ṁijla KřižB. 82b; má nám pravda mijla býti Štít. ř. 77b; hora, na niež milo jest bohu choditi beneplacitum est ŽKlem. 67, 17; jemuž mijlo duchovenstvie Štít. ř. 169a; jak jest mi mijlo psáti HrubLobk. 81b; — aby mylegy byl complacitior ŽWittb. 76, 8; bóh bude jemu mylegy Alb. 6a; kteréj (dívce) jest kdy mylegy byl který chot Kat. v. 2327; a tak vždy v tom spatřování mílegiz mílegiz bude pán buoh ŠtítMus. 132a; prav jí (ženě), kak ť jí dobře slušie počestné rúcho a pokorné, kak ť jest myleyſſy, než když se jako bohyně přistrojí Štít. uč. 54b; by křivda myleyſſy byla než pravda t. 81a; čim komu dobré myleyſſe, tiem viece žel, když vzpomene, že j’ zlé činil t. 17a; co mně bylo naymylegye Kat. v. 3102. — To mijle dietě Štít. ř. 34b, w mijlem přieteli t. 95b. — Knieni… (počě dobývati) milosti svému milému DalH. 42, milý, miláček, milenec; bych tiem učinila mír mému mylemu DalC. 39; povězte mému mylemu, že ť nemocna jsem Alb. 106b; myly amasio, buhle Diefb.; — mila dilecta Prešp. 1663, milá, milenka; myla amasia, ein bul Diefb. — Adv. míle, mile mile, laskavě, ochotně, rád: mile tirpěti Túl. 12b; všecko s’ mijle trpěl Štít. ř. 162b; já myle trpím Kruml. 20a; (člověk) aby to rád mijle trpěl Chelč Post. 115b; tu smrt… chcu mile přijieti DalH. 30; (Alexander) zpřijě k sobě všecky mile AlxH. 6, 7; ač j’ho králem přijmú mile t. 6, 34; aby jej myle přijeli nebo mu otpověděli AlxV. 442; otplacijž každému myle podlé skutkóv t. 271; on tu radu přije myle AlxV. 201, lubens Gualth. 1, 187; abychom mijle poslušni byli Štít. ř. 20a; Čechy na ně (na Polany) myle jidú, bojem udatně jě podjidú DalC. 71. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|