1. (komu) nemilý, nepříjemný, protivný: bude li jmieti člověk dvě ženě, jednu milú a druhú nemilu BiblCard Dt 21,15 (~Ol, ~Lit, ~Praž, nenávistnú ~Pad) dilectam…odiosam; pro své srdce zablúdilé vejde [lotr] u bydlo nemyle Vít 24b; ty plač, dokud tobě libo; mněť jest plakánie nemylo, já sě chci vesele mieti Spor 81b; stud v rozpomínaní svého hřiecha, kak jest veliký, mnohý, škaředý, nemyly AlbRájA 104a ingratitudinem esse; ti sě bojte, ješto jim nemijlo příštie tovařistvie nebeského ŠtítSvátA 170a qui non amant adventum; nebo lepší jesti s milým jeden den nežli s nemilym týden ApolBaw 215a; odibilis nemyly MamUKA 31a; odiosa propago nemýle přirozenie, rod GlosSed 204a; ale který [člověk] má hřiech smrtedlný, ten jest zlý…, od boha zlořečený, bohu nemyly, ohavný HusHříchB 132a; neb naše milovánie k bližním nenie ujištěné na těch, kteří sú nám milí, když nemuožem mieti lásky k těm, ješto sú nám nemilij ChelčBoj 401a; neb když člověk všedně hřeší…, ale mrzí jej, nemilo jemu, hněvá se sám na se – toť milý buoh snadně odpustí RokPostB 448; co jest jemu do nie nemílo a čím se ohavná činí BechMuz 39a; ║ proti takým kacieřóm bohu i lidem nemilym MajCarC 188b (bohu i lidem překážejícím ~A, bohu i lidem tak otporným ~B) deo et hominibus sic infestos odporným. – Srov. neľubý 1

2. [o králi, soudci ap.] (komu) nemilostivý, nemilosrdný, zlý (k někomu): a když sě je sám snažil proti Židóm, poslal jedno nemilee kniežě…přikazujě jemu všěcky dospělého věku zabiti BiblDrážď 2 Mach 5,24 (~Ol, nemilostivé ~Lit, nenávistné ~Pad, poslal nepřietele jich ~Praž) odiosum; spatřiv to súdcě nemyly, velicěť sě podivi dievčiemu zdraví PísDorVít 64 ukrutný; když velmi byl nemyl [král] Židóm, že jednú otáza, čím by mohl lidi ukojiti, vecechu, když by umřěl ComestC 272a offensus; ║ pakliť jest nemila [žena] proč, a ty k ní pak vesele kroč, vždy s ní pěkně nakládaje Žena 15 rozmrzelá, podrážděná