|
|
|
ľubý adj. 1. komu, čemu libý, milý, příjemný, vyvolávající libost u někoho n. v něčem; „ľub býti“, „ľúb býti“ komu líbit se buď ľubo nebo žěl komu ať se někomu líbí, nebo nelíbí ľubo, ľúbo ve funkci partik. přací kéž; vyjadřuje přání ľubo – ľubo, ľúbo – ľúbo ve funkci konj. disjunktivní buď – buď; spojuje dvě různé eventuality 2. zpodst. m. milý, miláček 3. (o vzhledu ap.) líbezný, krásný, pěkný 4. útěšný, rozkošný, přinášející potěchu, rozkoš ap. 5. vhodný, příznivý Dolož. též jako vl. jm. pomístní Ľubá. Sr. dobroľubný, dobrý, krásný, lahodný, milý, neľubý, pochotný, přěľubý Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
ľubý, adj., libý, milý, příjemný, lieb, angenehm; stsl. ljubъ carus. Kompt. ľubí a ľubějí. — Tato věc neškodná buď vám luba AlxB. 8, 37. By mi libee věci rozprávěl prospera Ol. 2. Reg. 4, 10. Co s’ sě dopustil, nailibieiſſij mládenče? Kruml. 239b. Že si byl bohu lib acceptus eras Lit. Tob. 12, 13; buď liby sis placens Ol. Deut. 33, 24, lyby Mus. tamt. Čili… nepřiloží (bóh), aby liubiegi byl ješče? ut complacitior sit ŽKlem. 76, 8, aby libiegí byl ješťe? Kladr. tamt. Aby navrátil nás libee ut reddas nos placentes SekvE. 54a. Což jim lubo Rožmb. 128. Ciesař musi vše slíbiti, což královi lyubo, vše učiniti DalC. 83; Čechy mocně v Uhřiech ležiechu, což jim lyubo, to činiechu t. 97. Což jemu lybo Alb. 56a. Co j’ tělu lijbo Štít. ř. 34a. Což ť jest lybe placitum Mus. Deut. 6, 18. qotere j’mu (lu)bo bylo placita HomOp. 153a (lu- v rkp. nejasné) Dielo, jenž jest libe AlbB. 9b. Jelikož jest nelybo bohu nestydatstvie hřiešného, tolikéž jest mu lyb stud kajícieho člověka Alb. 66b. Nebuď ť libo bezprávie non placeat Ol. Sir. 9, 17. Všeliká novina liubſſi jest, nežli věc jiná Jid. 70. Co by lepſiho gde jměli (Babylonští) neb co lubeho věděli, to j’mu (Alexandrovi) bě dáti vše lacno AlxB. 5, 28. — Dobrzie liubo jest hospodinu nad báznivými jeho beneplacitum ŽKlem. 146, 11 (srov. ľubost, dobrá ľubost v ŽKlem.). — Obětujte oběti na libem miestě in omni loco Ol. Ex. 20, 24 (překlad neobratný, původci jeho tanul na mysli význam omnis = quilibet, Br. t. na kterémkoli místě). — Mnohého lijbeho Štít. ř. 15; libo placitum Prešp. 2534. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľubý, libý adj. libý, milý, příjemný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ľubý adj. = libý, milý, příjemný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|