přěmilý adj., ojed. přěsmilý; k milý
přemilý, nadmíru milý: kako prſiemyle schrány tvé, hospodine ŽaltKlem 83,2 (milí ~Wittb, přerozkošní BiblOl) dilecta; s mým synáčkem, s tiem przeſmylym <jedináčkem> AnsVít 46b; v jeho u prziemilem dětinství sě kochajíci PasMuzA 136; svého mistra prziemileho Jeronýma v králevství nebeském následujě JeronM 45a praedilectissimum; s naším prziemilym a s svatým Pavlem a s svatým Barnabášem BiblLitTřeb L2, A 15,25 (najmilejším ~Ol) carissimis; vzezřiž naň [trpícího Ježíše] lítostivú žádostí, aby litovala…przyemyleho AlbRájA 105a amantissimo; diví se [Paris] očima přejasnýma przemileho a vážného vzhlédanie TrojK 100b; z některých mých [České země] pṙemilých synóv vzteklé psy jest zdělal [Zikmund] Budyš 5a; oděv jeho [ďábla] tváří jest poctivý a zdá se przemily ChelčBoj 361a — v oslovení: mój synáčku, mój prziemyly jědináčku AnsWies 2b; svatý kříži, ó, přěblažená oslavo všeho světa všemu lidu prziemila PasMuzA 486 amabilis; muoj prziemyly choti t. 595 dulcissime atque amantissime; ó, przyemyly hospodine ŠtítSvátA 164a; ó, przemily nám Babylone KorMan 113a ║ kámen drahý prziemyly čáka žádajícieho BiblDrážď Pr 17,8 (převzácná ~Lit, najmilejší ~Praž) gratissima mimořádně vzácný
K podobě přěsmilý sr. přěs C 1 (sr. též zmilelý ?). – Sr. jm. osob. Přěmil (Premil CDB 1,161, 1143–48), Přěmila (Premila NekrPodl 412, 1224–50), Přěmilý (Prziemilij de Smidar Confirm 5,36, 1390) a jm. míst. Přěmilov (ves Přemilov Půh 4,117, 1464), Přěmilkov (ves Přemilkov ArchČ 9,273, 1444), Přěmilovici (Zdeněk z Přimilovic ArchČ 3,188, 1415)