|
|
|
lomiti, -ḿu, -mí ipf. 1. co (kost) lámat, násilím dělit na kusy 2. čím (klecí), kým (člověkem), koho lomcovat, třást, zmítat; též přen. 3. čím (zuby) skřípat něčím 4. co (území) pod koho (panovníka) podrobovat, násilím ovládat 5. co (močový kámen) rozrušovat, rozdělovat na menší kusy, rozpouštět 6. co (práci, víru) narušovat, kazit, ničit 7. čeho („práva“) narušovat, nedodržovat, nerespektovat 8. co (ruce), čím (rukama) lomit, vzpínat, zvl. jako projev velkého smutku 9. čím (čelistmi) expr. (pejor.) mlít, mlátit hubou, planě mluvit Sr. lomcovati, lomoziti, oblovati 3, polomiti, prolomiti, přělomiti, vzlomiti Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024). 
lomiti, -ḿu, míš, impftiv., brechen; stsl. lomiti frangere. Z lem-, v. t. — Zlato, střiebro vieru lomi NRada 459. — Na vše strany lomie rucě AlxH. 5, 30, lomiti rucě, die Hände ringen. Nejedna tu slez unoři… a lomyeczy bielé rucě AlxV. 1892, a lomiecze bielé rucě AlxH. 5, 1. Neby jeden tu nepyče a žalostí lomye ruce AlxV. 834. — (Alexander) na všě strany svú moc stěží, lomye pod sě… poslední kraj na všem světu AlxŠ. 4, 3, Gualth.: extrema… mundi climata subiciens, lomiti co pod si, podmaňovati, unterwerfen. — lomyeſſe jím duch zlý exagitabat eum Lit. 1. Reg. 16, 14, Ol. tamt., lomiti kým, Br. tamt. nepokojil ho, Bibl. 1857 lomcoval jím; diábel jím (Strachkvasem) lomyl…, duši z ňeho vypudil Pulk. 33b. — (Zvěř) kletcěmi lomieczi řula AlxB. 5. 25, lomiti čím, schütteln, rütteln; nejeden tu komon hirzal, svú podkovú cěst potvirzal, když sě vznímal lomie zuby AlxH. 1, 35, lomye zuby AlxV. 1204 (místa stejná). An poče bublati a lomie viecež čelistmi nežli mluvě Otc. 405b (v textě lat.: refrendens), srov. lomcovati ústy. — Jakub lomil se s andělem ŠtítOpat. 213, lomiti sě s kým, zápasiti, ringen. (Člověk) lomi se a bojuje s svým tělem tamt. Tu sě jest s ním lomyl muž luctabatur Lit. Gen. 32, 24, Ol. tamt., Mus. tamt. — (Hyena) lomij se jako člověk vomitionem hominis imitatur Ezop. 197b, lomiti sě, dáviti, podle něm. sich erbrechen. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lomiti, -m’u, -míš ned. lámat; (čím) třást, lomcovat; lomiti rucě lomit rukama; lomiti co pod sě podmaňovat, podrobovat si; — lomiti sě dávit; (s kým) zápasit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|