prolomiti, -ḿu, -mí pf. (ipf. prolomovati, -uju, -uje); k lomiti
1. co prolomit, vylomením n. lámáním proděravit, proražením učinit průchodným: Prolomil [Bůh] nebesa i sstúpil přěd tvú tváří BiblDrážď Is 64,1 dirumperes; tu [skálu královna] kázala prolomyti dobřě za čtyři míle vzdéli CestMandA 213a (v. proloḿený); prolomiwſſe střechu, i spustili jej [nemocného] před pána Ježíše ChelčPost 246b; coť se prolomuge, násilé trpí RokMakMuz 50b; z pušky veliké…prolomivše zeď BřezKron 432 muro rupto; hlízu také prolomuge [„kaviáš“] a mocí zkušenou ji obměkčuje Apat 135b (fig.) proděravuje, perforuje; prolomiti…lis naproti cele a dvéře sobě učiniti ArchČ 18,368 (1494); v. též probořiti 2
2. pf. koho čím přesvědčit koho, prolomit čí zatvrzelost: postavil jej [nemocného Ježíš] v prostřědku, aby je [zákoníky] viděním prolomyl a aby přělomeni viděním svéj zlosti ostali MatHom 200 flecteret