1. co [zvl. podélného] přelomit, zlomit, tlakem ohnout až k rozdvojení, rozlomit: on [Ježíš] jest trest, jiežto satan neprzielomi BiblDrážď Mt 12,20 (v. polomiti 1) non confringet; kopie obě pṙelomiſta [zápasící] TandBaw 278; kto sobě kost przelomi LékFrantA 112b; ty, pikúse, zacpaj usta smrdutá, a przelomie pero blénové, o věcech nad se vysokých nechtěj se ztazovati KorMan 153a (v obr.); lámají [pražští mistři a kněží] kosti bohu, když přelomují svátost velebnú LetKřižA 172 ed.; prerumpere prželomiti SlovKlem 20b; perfringo…, id est perfecte frangere przelomitti VodňLact ee2b ○ přělomiti sě: dřevo, ješto sě za mladu ohnúti nedá, k starosti…rádo sě przelomi TkadlA 22b; udeřil jest Jiříka…dřevem jako prst tlustým…, až sě přelomilo NaučBrn 100 (1484) ║ hned przelomil [vzkříšený] toho hada na dvé PasKal N8a přetrhl

2. co [nežádoucí stav n. vlastnost ap.] přemoci, zdolat, zbavit působnosti: jazyk měkký pṙelomi tvrdost BiblLit Pr 25,15 (pṙelomuge ~Kladr, polomí ~Pad, zlomuje ~Praž, rozlúpá ~Drážď) confringet, pod. pf. ArchČ 10,91 (1498); ktož…zlé mysli nikakž nechce przelomyty ŠtítKlem 11b; přemoz svój…dětinský úmysl a przelom svú zlú vuoli TkadlA 12a; měkká odpověd pṙelomuge hněv AlbnCtnostA 5a, pod. HymnUKA 27a; med přelomuge moc aloes Apat 78b frangit; v nich [pilulích]…žádných lékařství není, ješto by jejich zlost [tj. jedovatost] přelomovaly, protož lékařství přelomena od svých zlostí mají býti vkládána t. 120b refrangentes…refractae esse ║ příkoryznu trpí Efraim, pṙelomen jsa súdem BiblPraž Os 5,11 (polomen jest ~Pad, přěmožen sa ~Drážď) fractus zlomen, zkrušen. – Sr. přělámati

3. koho čím přesvědčit, přivést k žádoucímu názoru n. postoji („prolomiti“ 2): aby [„duchovníci“] przyelomeny (první -e- nadeps.) viděním, svéj zlosti ostali MatHom 200 fracti; pṙelomil jest David mužě své těmito řečmi BiblPad 1 Rg 24,8 (v. obměkčiti 3) confregit