1. co [podélného] zlomit, zlámat: netrpedlnost jej [člověka] polomuge, že navrátí sě k dřevniemu pro netrpedlnost ŠtítBrigF 112b (fig.) frangit podlamuje; trn slova smiechem trpělivosti polomili jsú Čtver 55b ulomili; aby tě za hrdlo držal a hrdlo polomil PříbrZamP 310b; non confringet nepolomi [třtiny] VýklKruml 229b (Mt 12,20: nezlomí EvOl, nepřělomí BiblDrážď, nezláme ~Praž, nezetře ~Lit) ○ poloḿenie n.: confraccione potřěsením vel polomenym VýklKruml 144b (Is 24,19: zlámaním zlámána bude země BiblPad) rozlomením

2. pf. koho/co [kompaktní celek] zporážet, zlomit odpor nějaké skupiny n. hradby jejím sražením na zem; co prolomit, prorazit: v nepřátely kóň oboři,…hnav, i polomy čtyři s sobú AlxV 1718; perfringere polomiti SlovOstřS 143; kteráž [tlustá zeď] by žádnými nemohla děly polomena býti SilvKron 50a effringi; kterýž najhustší byl špic [vojska], jeden polomil kámen ho vypuščený, též jiný a jiný učinil zporáževše t. 87a. – Sr. prolomiti, ztroskotati

3. pf. koho [nepřítele] porazit (vojensky), přemoci: ač ny svú mocí polomye [Řekové], čest…potratíme AlxV 1327, pod. t. 1443; bohdá je polomíte, byť jich bylo najvíc VlčNauč 46 ║ dimitte eos, qui confracti (polomeny gl.) sunt, liberos Hus KapPraž E 37,6a (Is 58,6: sú zlámáni BiblDrážď) podrobeni

4. [o protivenství ap.] koho zlomit, zdolat, zkrušit: aby sě nedal polomiti protivnostem HusPostH 170a; Nepolomug tebe tato věc [tj. nezdar v boji] BiblPad 2 Rg 11,25 non te frangat ○ poloḿený adj.: zpodjímá [Hospodin] všěcky polomene BiblDrážď Ps 144,14 (ŽaltGlosMuz, popilzené ~Wittb, poražené ~Klem, uražené ~Kap, vyražené ~Pod) elisos ║ polomen myslí, Břetislav za provinění milosti prosíše SilvKron 25b fractus animo se zkroušenou myslí. – Sr. poraziti 9