lomcovati, -uju, -uje ipf.
sr. lomiti
1. kým (člověkem), čím (tělem) lomcovat, cloumat, zmítat, rychle a prudce pohybovat; též přen.
2. (o zlém duchu) koho (člověka) zmítat někým, ovládat někoho
3. čím (ústy) expr. (pejor.) mlít, mlátit hubou
Sr. dráti, oblovati 3, lomiti, lomoziti, potrhnúti
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
lomcovati, -uju, -uješ, impftiv., rychle čím pohybovati, třásti, schütteln, ze subst. lomec, v. t., jako lomiti = lomcovati z lom. — (Lidé) útsy lomcugij RokycKl. 317a, lomcovati ústy, tlamati, plappern; ústy lomcowati a tlamati t. 34b, ústy lomczowati, tlamati RokycPostBrn. 50. — Odtud lomcovánie = mechanické odříkávání: těch páteřuów lomcowanij RokycKl. 31b
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².