|
|
|
oblovati, -uju, -uje ipf. (pf. zoblovati), ojed. oblevati; k oblý 1. co [dřevo] zaoblovat, opracovávat do oválného tvaru, hoblovat: duby bazanské oblowali sú k veslóm tvým BiblKladr Ez 27,6 (h nadeps. v hoblowali sú ~Pad, zstrúhali sú ~Ol, strúhali ~Praž) dolaverunt; ║ aby [Bože] věrnie křěsťany své ote všeho zlého schoval, svatým duchem v nich oblowal Vít 26a působil (zdokonalení). – Srov. oblovaný 1, zoblovati, hoblovati 2. koho/co drásat, pokrývat ničivými zásahy: z nás kteréhož popadnú [ptáci]…, tu jej tak dlúho oblugi, že jej do smrti uklijí BawArn 4532; tractare oblowati vel trhati SlovOstřS 150 3. koho, kým/čím, ojed. co lomcovat, prudce a násilně sem tam pohybovat, zmítat někým n. něčím; [o ďáblovi vůči člověku] trápit, sužovat někoho: mú dcerú diábel zle obluge EvZimn 10b (Mt 15,22: var. v. obkľúčiti 9) vexatur; ti, ješto oblowany biechu ot nečistých duchuov BiblDrážď L 6,18 (~Ol, se trápiechu ~Lit, ~Pad, trápeni byli EvOl, BiblPraž, unaveni biechu EvBeneš, biechu obklíčeni duchy nečistými ~Víd) vexabantur; neb ot mnohých časuov oblowaſſe jím [nečistý duch člověkem] BiblDrážď L 8,29 (~Ol, ~Lit, ~Pad, jím lomcováše ~Praž) arripiebat; duši nesmieš [ďáble] oblewati LegMarg 264; v němžto [hříšném těle] mnú rozpač oblugye UmučRoud 1815 (v obraze); Tophel obořenie nebo padaje nebo obluge nebo řícuje sě VýklHebrL 228b (~K) tractans; těžcěť obluge mú duši zlý duch, hřiechy ji zprzně ŠtítSvátA 134b (trápí duši mú ~B); mnoho potvor diábelských…, any jeho tělem hrozně oblugi CestMandA 177b (~D, lomcují ~C); retractare opět oblowati SlovOstřS 147; žeť jich věci obluge [Moudrost] zhůru i doluov, by na valchu zvalchováno mělo býti jako sukno…, tak ona to zvalchuje TovHád 66a 4. kým zacházet, nakládat, jednat s někým, zvl. nešetrně: protož jest liť vám čekati a hanebně se zbíti dáti, anť námi jakž chce obluge [císař], kto nám z toho poděkuje? BawArn 1892; nebo sú zle jím oblowali, jenž jest v životě své mateře (-rzie rkp) posvěcený prorok [Jeremiáš] BiblLitTřeb L2, Sir 49,9 (neb sú jím zle oblawali ~Lit, zle sú sě s ním obierali ~Pad, zle sú nakládali s tiem ~Praž) tractaverunt 5. co zabývat se, obírat se (kniž.) něčím; [rukama] ohmatávat něco, manipulovat něčím; [v mysli] promýšlet něco: Nempsi makaje nebo dotýkaje nebo obluge VýklHebrL 216a (~K) attrectans; bych u potu tváři své jedl chléb a břicha svého dielo snažnú myslí oblowal neb pósobil ProlBiblL 152a (2 ad Job: ~K) pertractarem; attrectari oblowati, pěstovati SlovOstřS 124; nebo vždy někaké nepřiezně v srdci oblugi [sobci] a zlá svědomí trpie ChelčJan 56a. – Srov. oblovati sě 2 O původu a významech psal J. Pelikán, LF 53,1926, 118n. – Ad 3: za lat. vexare stč. též lomiti, lomoziti. – Ad 4: za lat. tractare stč. též pěstovati, přěmietati Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
oblovati, -uju, -uješ ned. zaoblovat, hoblovat; drásat; lomcovat, zmítat; (o ďáblu) trápit, sužovat; (kým) zacházet, nakládat s někým (zvl. nešetrně); (co) zabývat se něčím; — oblovati sě zmítat se, kolotat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oblovati nedok. = valchovati, lomcovati, váleti, tlouci Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|