|
|
|
kruh, -a/-u m. 1. kruh, kruhový prostor; „kruh světa“ okrsek světa 2. kruh, kruhová dráha 3. plochý předmět okrouhlého tvaru, zvl. hrnčířský kruh 4. kruh, (menší velikosti) kroužek, předmět kruhovitého tvaru připevňovaný k nějakému předmětu a určený k uchopení, k provlečení něčím ap. 5. „pancieřový kruh“ pancířový kroužek, dílek kroužkového brnění 6. vrátka (otáčející se kolem osy ?) n. veřej, vráteň (?) 7. čeho (kovu) oválný kus něčeho 8. pečivo oválného tvaru (?) 9. ojed. oblouk, obloukovitá konstrukce, (na znamení vítězství) slavobrána Ad 4: zapisováno též jako kruch Ad 6: jen u Klareta za lat. valvula Ad 7: Dolož. zřídka, též gen. sg. kruhu. Význam vzniká matením s předpokládaným kruch¹; zápis akuz. sg. kruh zlata se objevuje i na místě akuz. sg. kru zlata (v. kra). Dolož. též jako vl. jm. osobní, místní a pomístní Kruh Sr. krúžek, kolo, kotúč, oblúk, obruč, okol, okrúhlost, pancieřový, prsten 3, svalek, udidlo Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
1. kruh, -a, -u, masc., Ring; stsl. krągъ circulus. — Byli sú čtyřie kruhowe zlatí u archy ŠtítMus. 128b; kruhow zlatých circulos Ol. Ex. 36, 13. — kruh všie země ŠtítOp. 408a, orbis; a tak jest nad těmi osmi kruhy nebes opět kruh devátý, ješto slove kruh prvnieho hnutie t. 297a, ŠtítMus. 51b, sphæra. — Přístodolek…, kruh *strona…, světnice Prešp. 1877 v kap. De domo, některá část stavení hospodářského; kruh *strena Rozk. 2907. — cruhi pessulum, vectes GlossVíd. 118b, závora; kruh valvula Rozk. 2834, dvířka. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. kruh, -a, -u, masc., nějaký pokrm n. nápoj: kvas…, pohlodek, *camena kruh…, vdolek atd. Prešp. 1706 v kap. De convivio; kruh *camena Rozk. 2565, Vocab. 176a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|