obruč, -ě m., obruč, -i f.; k ruka
1. náhrdelník, drahocenná kruhová ozdoba nošená kolem hrdla: obrucz zlatý jemu [Josefovi] vzděl [faraón] na hrdlo BiblCard Gn 41,42 (~Ol, obrucz zlatú ~MuzSZ, var. v. náhrdlek 1) torquem; torques, quis est ornamentum colli obrucz MamMarchL 312b; torquem halži vel obrucz VýklKruml 188b (Dn 5,7: tračec Pror, BiblOl, točenici ~Lit, ~Praž, halži ~Pad) ♦ hrdelná obruč náhrdelník: na hrdle hrdelná obruċ, též veliká bohatostí kamení a zlata, a přes to řetěz zlatý TovHád 73b
2. obruč, kruhový dřevěný n. kovový pás k stahování součástí v pevný celek: zdali [půst jest] sdáviti jako obrucz hlavu svú BiblDrážď Is 58,5 (~Ol, ~Praž, jako obruċem ~Lit, ~Pad, jakžto okolek EvOl, húžev vel obruczem MamKapR) circulum; David na každé léto vrchoviště toho dřievie střiebrným obruczem spojováše NikodA 95b; braxatorium quoque pivovar…, doleum kád, tigraque obrucz KlarBohO 698 (De utensilibus); scitis, quod obruczowe zdržují magnum doleum firmum, ideo nehrdaj uzlíky, qui ligant obruczye PostGlosMuz 116a; hrob…zlatými třmi obruczzi obložený GestaB 7a (obruczzmy ~B 129a) circulis; až jemu [Troilovi] obrucz ocelivú s nie [s přílby] srazi TrojA 126a (~L, ~O, obrucz ocelivý ~S, ~K) circulum cassidis; si aliquis esset defectus…in ligaminibus dolearum, vulgariter obruczye List AMP 2100, 78b (1404); tygre obruczowe decidunt de ipsa [urna] HusBetl 3,57; má ten sud…býti…pobit mnoho obruczemy ŠtěpMuz 37; Benessio iudici…de labore obruczow X gr. ÚčtyKarlštP 156 (1430); dva sudy plná vína, jeden…, že víno skáče, až i obrucżiem i útoróm se dostává RokJanB 255a (obruczom ~K); ktož přiveze štokfiš na trh, daj rychtáři z každého obruče jeden groš ListářPlz 2,79 (1461); dvě obruczi ArchKol (1495)
3. kruh, zvl. předmět mající jednoduchý tvar kruhu, kroužek: navěsím proto obrucz na chřiepiech tvých BiblCard 4 Rg 19,28 (~Ol, ~Lit, krúžek ~Pad, ~Praž) circulum; došek vytčený znamenie jest krčmy a obrucz vína ŠtítVyš 40a circulus; žena pěkná a bláznivá, zlatý obrucz na pysku svině ŠtítMuz 66a (Pr 11,22 circulus: krúžek BiblOl, ~Lit, ~Pad, prsten ~Praž); jsem [Panna Maria] jako onen veliký nebeský obrucz, jemuž řiekají duha vodná,…proti jasnosti obruczie toho vstávajíť mrační a hrozní, temní oblaci ŠtítBrigC 51b (nebeská obrucz…toho obrucze ~O, oblúk v oblaciech…obrucze toho ~P, ~F) arcus…contra claritatem arcus oblouk…oblouku; nos…, principales capitanei, fratream…facientes cum signo circuli et malleo in medio pendente, quod vulgariter Obrucz dicitur SSL (CodDiplUniv 263; 1382); circulus okolek vel obrucz SlovOstřS 69; kost lóna…jestiť učiněna jako puol obrucze LékSalM 779 semicirculi půlkruh; jestliže ten člověk… popadne obrucz na kostelních dveřiech PrávŠvábA 137b den ring; girrus obrucž circuitus, circulus SlovKlem 51a
4. jm. osob.: Obrucz PoprRožmb 45b (1427)
Srov. obrúček
Ad 1: obruč byl pův. ozdobný silný náramek, jaký slovanské ženy nosily na pažích mezi loktem a ramenem (Machek, Etym. slov.² 407). Za lat. torquis stč. též préma; srov. též náhrdlnicě, obojek. – Ad 2: bečvář z desek (dužin) „nádobu sestavoval a obruči, z vrbových holí nařezanými, vázal“ (WinterŘem 849). – Ad 3: za lat. circulus stč. též kolo, kotúč, kotúček, kruh, oblo; za gyrus též okrslek. – Ad 4: J. Beneš, O českých příjmeních 178 a 235 uvádí podobu Obruča, srov. dial. mor. obruča (Bartoš, Dial. mor. 1,11)