|
|
|
kotúč, -ě m. 1. kotouč, kruhový útvar n. předmět kruhového tvaru, „ušní kotúč“ náušnice; „ohnivý kotúč“ svatozář zemský kotúč bibl. „okrslek zemský“, kotouč země uložený na stěžejích, kolem nichž se otáčejí nebeské sféry (podle starozákonních představ) část kopí sloužící jako zarážka n. jako záštita 2. Slunce, zdroj denního světla 3. kštice, vlasová pokrývka hlavy 4. dveřní závěs, pant 5. kotouč, předmět okrouhlého tvaru kulička sloužící při rytířských turnajích k zakrytí hrotu kopí Etymologie nejasná, sr. Rejzek, Český etym. slov. s. v. kotouč. Sr. kotúček, kolo, kruh, mieč, oblúk, okrslek, okružidlko, podvoj Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024). 
kotúč, -ě, masc., kotouč, kruh, kule, Kreis, Ring. — cotucz circulus MamA. 18, MamV. — kotuczz vlasóv cincinnus Ol. Ezech. 8, 3, kotúč vlasóv, kadeř; kotucz vlasóv Pernšt. tamt. — Mnohý… sahá kopie bez kotucze NRada 896, kotouč u kopí. Nampotenis… v ňeho (Kaedina) kopie vehna do samého kotucze Trist. 383. (Tandariáš a pohan) zetřešta kopie do kotucze TandZ. 176b. — kotucżoue budú dutí z zlata sphærulæ Ol. Ex. 25, 36, kotuczowe Mus. tamt., za to Br.: kaule, Bible 1857: kuličky, kotúč = koule, kulička. kotuczowe sphærulae MamD. 296b. — Prosvietily blýskotiny tvé kotuczy zemskému orbi terræ ŽPod. 76, 19, kotúč zemský; kotuczie zemského orbis terrae Ol. Prov. 8, 26. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kotúč, -ě m. kotouč, kruh; koule; kotúč vlasóv kadeř; kopie bez kotúčě bez prstence, kterým byl zakončen kovový hrot před násadou; kotúč zemský Země, okrsek zemský (podle starých představ kotouč plující v moři) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kotúč m. = kotouč (u kopí); kopie bez kotúčě = ostré kopí Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|