kot | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

kot¹, -a/-u m.

k kotiti

ve funkci adv. kotem, na kot rázem, rychle, naráz

Sr. chytava, kocenie, kotúč, přěkot, válenie

Autor: Andrea Svobodová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 28. 1. 2023).

 


kot², -a/-u m.

kót, -a/-u m.

sr. něm. Kote

1. kotník, hlezno

2. vzieti na rychlé koty dát se na útěk, vzít nohy na ramena

Kvantita nejistá Sr. člének, hlezno, kotník

Autor: Andrea Svobodová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 28. 1. 2023).

 


1. kot, -a, -u, masc.; odtud kotiti, v. t. Vrh, kácení, valení, Sturz. By všech najručejšie ptáče mezi ta kola (mučidelní) vleťalo, to by bylo z nich tak málo mohlo utéci životem, jako mrt nemóže kotem mieti probytie u moři Kat. v. 2799. — Král… chtě kotem jeho (hradu Budyně) dobyti Pís. při DalJ. 229, kotem = rázem, rychle. — Kto má krátký nos…, opilec jest a také blekot, to vám pravi cele na kot Postavy (Výb. 1, 960), na kot = na ráz, krátce. — Čím se (ve hře) vrhá, kotí: práček…, varda.,., discus kot:.., kuželky. Prešp. 2007 (discus = lignum vel plumbum ad ludendum aptum Diefb. Gloss.), kot discus Rozk. 3075; kot piramen, kegl RVodň. 68d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


2. kot, kót, -a, -u, masc., budka, kotec = stánek v trhu, Bude, Kram; stněm. kot, kote, fem., Hütte. — Oppidum městišče, forum trh, *licmen kuot, macellum jatky… BohFl. 684 (v otisku omylem knot m. kuot). Psí kot Hundsbude Vel. Jg. — Odtud kotec, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


3. *kot, -a, masc.; odtud kotě, Kotopeky atd., v. t, a stsl. kotelъ kocour, kotъka kočka.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


kot, -a, -u m. kácení, valení, svržení; kotem rázem, rychle; na kot naráz, zkrátka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


kot m. = vrh, kácení; na rychlé koty vzíti = dáti se na kvapný útěk; kotem = rázem, rychle
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).