|
|
|
kot¹, -a/-u m. k kotiti ve funkci adv. kotem, na kot rázem, rychle, naráz Sr. chytava, kocenie, kotúč, přěkot, válenie Autor: Andrea Svobodová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
kot², -a/-u m. kót, -a/-u m. sr. něm. Kote 1. kotník, hlezno 2. vzieti na rychlé koty dát se na útěk, vzít nohy na ramena Kvantita nejistá Sr. člének, hlezno, kotník Autor: Andrea Svobodová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
1. kot, -a, -u, masc.; odtud kotiti, v. t. — Vrh, kácení, valení, Sturz. By všech najručejšie ptáče mezi ta kola (mučidelní) vleťalo, to by bylo z nich tak málo mohlo utéci životem, jako mrt nemóže kotem mieti probytie u moři Kat. v. 2799. — Král… chtě kotem jeho (hradu Budyně) dobyti Pís. při DalJ. 229, kotem = rázem, rychle. — Kto má krátký nos…, opilec jest a také blekot, to vám pravi cele na kot Postavy (Výb. 1, 960), na kot = na ráz, krátce. — Čím se (ve hře) vrhá, kotí: práček…, varda.,., discus kot:.., kuželky. Prešp. 2007 (discus = lignum vel plumbum ad ludendum aptum Diefb. Gloss.), kot discus Rozk. 3075; kot piramen, kegl RVodň. 68d. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. kot, kót, -a, -u, masc., budka, kotec = stánek v trhu, Bude, Kram; stněm. kot, kote, fem., Hütte. — Oppidum městišče, forum trh, *licmen kuot, macellum jatky… BohFl. 684 (v otisku omylem knot m. kuot). Psí kot Hundsbude Vel. Jg. — Odtud kotec, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
3. *kot, -a, masc.; odtud kotě, Kotopeky atd., v. t, a stsl. kotelъ kocour, kotъka kočka. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kot, -a, -u m. kácení, valení, svržení; kotem rázem, rychle; na kot naráz, zkrátka Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kot m. = vrh, kácení; na rychlé koty vzíti = dáti se na kvapný útěk; kotem = rázem, rychle Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|