přěkot, -a/-u m.; k přěkotiti
na přěkot, přěkotem adv. [o ničivém postižení] překotně, o překot, kvapně, rychle: tu na ně [muže] dievky vynidu, przyekotem jě [muže] všěcky zbichu DalC 12,35 czu hant; Albrecht do Čech počě jíti, chtě przyekotem český jazyk zahladiti DalV 101,2; po zemi jezdieše a zemi prziekotem hubieše DalZ 103,7 (jezdě pṙiekotem ~L); jedny jsú zjímali…a druhé na przyekot ohavně jsú zbili PulkB 75, pod. t. 79; chtiece ji [židé víru křesťanskou] przekotem zahladiti ŠtítMuz 85a; zetře [smilstvo] srdce nestatečné na przekot ŠtítPař 120a; dobyli [Pražané] na překot šturmem Bezděkova LetKřižA 64 ed.