hlezno, -a n.
Sr. hlezen (v některých pádech nelze tvarově rozlišit)
Autor: Marek Janosik-Bielski
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
hlezno, -a, neutr., a také hlezen, -zna, -znu, masc., kotník, kůtek, Fussknöchel; stsl. glezno i gleznъ talus. — (Jiřík, Stanův syn) v krvi do hleznu brodieše DalC. 62, t. j. do hleznú; do hlezen Dal. rkp. Z. tamt. Přěs vodu až do hlezen ad talos Ol. Ezech. 47, 3, až do hleznow Pernšt. tamt., až do hleznůw Ben. tamt. Byla oblečena v rúcho dlúhé až do hlezen talari tunica Pr. 2. Reg. 13, 18; do hlezny rúcho talaris Cath. 177b, hlezny omylem m. -nú; (rúcho) do hlezna Comest. 43b, t. 48b. Sukně Josefova až do hleznu bieše Kruml. 61a. Neustaneta hleznye moji tali mei Ol. 2. Reg. 22, 37; neustaneta hlezny moji Lit. tamt.; hlezna ustanú tali deficient MamA. 36a. — hlezno talus BohFl. 432, VocabMus. 184a, Cath. 177b; hleznie talos MamV.; hlezen talus Prešp. 1211, Rozk. 1983; hleznow MamV. — hlezna jich crura eorum Pernšt.: předml. Jeron. ke čt. evang., přeložení volné.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hlezno n., hlezen, -zna, -znu m. kotník: do hleznóv po kotníky
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hlezno n., hlezen m. = kotník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.