kotník, -a/-u m.
kótník, -a/-u m.
k kot²
kotník, dolní končetina n. její část (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kotník. Sr. člének, hlezen, hlezno, koten
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
