|
|
|
kotiti, -cu, -tí ipf. 1. co, koho válet, koulet 2. čím (koulí) házet, uvádět kouli do valivého pohybu Sr. kácěti, valiti Autor: Andrea Svobodová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
kotiti, -cu, -tíš, impftiv., z kot 1. — Valiti, kuliti, točiti, wälzen, drehen, rollen (faktit.). Když hrají v kúle, tehdy zmietku mecí napřed a potom kulemi kotí, a ktož najblíže přikotí, ten jest získal HusE. 1, 472. Vznesši jej (liška čbán) na jeden břiežek i pusti jej dolóv…, čbán dolóv shóry pokoti…; a když čbán na rovni bieše, viec sě kotiti nemožieše, vecě liška atd. Hrad. 130a. Jako by se podpopelný chléb z ječmene kotil (vidi somnium et videbatur mihi) quasi subcinericius panis ex hordeo volvi Kladr. Súdc. 7, 13. Skála sě koti z svého miesta saxum transfertur Ol. Job. 14, 18. — Povětřie koticzi aër volubilis SekvE. 14b, nejasno, zda-li koticí, nebo místo kotící sě = sich drehend, kreisend, rollend. Srov. kotný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kotiti, -cu, -tíš ned. valit, kulit, kutálet se; kotiti kulí házet koulí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kotiti nedok. = valiti, kuliti, točiti; — kotiti kulí = házeti koulí, kouleti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|