kniha, knieha, -y, fem., Buch; stsl. kňiga sing., kňigy plur., littera, scriptura, liber, epistola. Původ je nejasný. Výklad z *kъňь, pol. kień, Klotz, Block, č. peň, srov. můj článek v Kuhnových Beiträge zur vergl. Sprachforschung VIII (1876), 108–110, a Jag. Arch. 11, 131, nevysvětluje dostatečně koncovky -iga, dílem vadí mu také předložka z pravidla nevokalizovaná: v-knihách m. žádaného ve-knihách atd.; přejetí pak z ciziny není podobné, když příslušné slovo cizí není známo. — Odchylné kníh-, knieh- vedle obyčejného knih- vyvinulo a drželo se na půdě české: ab aliis dicitur kníha, ab aliis kniha Nudožerský, Aliquot psalmorum paraphrasis (1606). — Vedle sing. kniha bývá valnou většinou plur. knihy. Podle dokladů zdá se, že sing. kniha znamenal písemnost jednotlivou, list, a vůbec psané, scriptum, scriptura, carta, plur. pak knihy sbírku neb úhrn kusů neb částí takových, liber, codex; singulár kniha byl zatlačen appellativy jinými: písmo, list, spis atp., kdežto plur. knihy liber, codex se pevně držel; ale časem, hlavně od XVI stol., vstupuje sing. kniha na místo dotud obyčejného plur. knihy, a tento udržel se do nč. jen ve výraze modlicí knihy Gebetbuch. — Mój rod… dojde králového řáda, pětiú pramenóv budu kvísti, to budú na knyzye čísti, ze mne bude kněžstvo patero DalC. 6, v překl. stněm. (volně): daz war… an dem buche gelesin, kniha = písmo, scriptum. — knyha carta Prešp. 2201, knyhi codex tamt., kniha = list. Codex est liber, in quo continentur diversi libri partiales, sebránie rozličných traktátuov a spisuov v jedny knihy Lact. 38d, plur. knihy = sebrání, sbírka spisův. — Moje mošny ze kenihamy ABoh. 40a. V hlavě knyh libri ŽWittb. 39, 8 a ŽPod. tamt., knih ŽKlem. tamt.; w knihach in libro ŽWittb. 138, 16, w knyhach ŽKlem. tamt., w knyze ŽPod. tamt. Což na knyhach psáno vědě Hrad. 95a. O tom sám w gednyech knyhach píše Pass. 286. Ti, ješto hyzdie knyhy české Štít. uč. 5b; w knyhach Zevenie t. 35b. Máme knijhy Štít. ř. 67b. Ve čtvrtých Králových knyhach Krist. 53b. kníhy, jenž slovú Zrcadlo Kruml. 3a. V těchto knihach in hoc volumine Ol. Deut 28, 58, v těchto knyehach (též) t. Deut. 28, 61; v těchto knyhach in hoc volumine Mus. Deut. 28, 58; s knyech tvých de libro Ol. Ex. 32, 32, s knyh mých de libro t. Ex. 32, 33, z knych mých Mus. tamt; knych druhých Ol. 2. Par. 28 (nápis); knyehy slibné Mus. Ex. 24, 7, na knyehach t. Deut. 31, 24, w nyehach (sic) t. Deut. 29, 21 a 32, 46. Tyto knijehy vybrány jsú z listóv Pr. pr. 242; jméno… w knijehy psáti t. 260, jméno psané w knijehach tamt. Tyto knyhi jsú v troje knyhi rozděleny liber iste in tres libros dividitur Mill. 3a. knijeha Ben. Deut. (nápis); knieh t.j.kněh t. Ex. 32, 32; v těchto kniehách t.j.kněhách t. Deut. 28, 61, w knihách t. Deut. 28, 58. Sv. Jan spisoval knijehy Lobk. 49b. — I praví ť to latinská kniha o tom králi, že… Šach. 291a. V svých knihách Háj. herb. XIIIb. v svých kněhách t. VIIIa; třetí knijhy t. 178b; první knijha Háj. herb, (nápis), na knijhu tuto t. XIVa, v té knijze t. XIVb. Knijha VelKal. 303; o knijhách t. 11; v pátých knihách t. 33; kněh t. 64, pěti kněh t. 303. — Vepsání w knijhy záduſſnie KolAO. 12b (1445), knihy zádušnie; — nenie dán w knyhi pamyetliwe fastos MamA. 34a, kn. pamětlivé; — kniha smolná n. črná, do ní krevní písař zapisoval výpovědi mučených při právě útrpném WintObr. 2, 755 a 756.

kniha, knieha (často v pl. knihy, kniehy) f. kniha, spis, list, jednotlivá písemnost