čtenie, -ie n.
k čísti
1. čeho, na čem čtení, pročítání něčeho
2. admin. hlasité přečtení úředního zápisu z desek, úředních listin ap., obvykle za poplatek
3. (mše) sloužení
4. relig. výňatek z evangelia n. jiné knihy Písma určený ke čtení při mši, perikopa
5. relig. Písmo svaté, bible
6. relig. jedno z evangelií
7. kniha obsahující evangelia n. výňatky z nich, čtveroevangelium, evangeliář
8. bibl. evangelium, „dobrá zpráva“, křesťanské učení o vykoupení v Kristu
9. text, zápis, skladba
10. písmeno
Sr. psánie, písmo
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
čtenie, -ie, neutr., z čьtenьje. — Čtení, písmo (svaté), evangelium, das Lesen, die (heil.) Schrift, cztenye lectio Prešp. 1277, BohFl. 670; czten (sic) lectura Prešp. 1016. Nalézámy v jednom czteny Krist. 31a, o dvanácti radách cztenie knížky ŠtítMus. 145a. Svědčí svaté cztenye Hrad. 3b, svaté písmo; we czteny čte sě t. 10b; to je v svatém czteny pisáno ML. 88a; jakž jest we czteni psáno NRada 1114; sám stvořitel praví we czteni Tkadl. 3a; píše svatý Jan we czteny Hrad. 28a; z dluhóv opat sám zprav sě sirotčím právem na czteny Rožmb. 138, svojí jen přísahou na evangelium nebo písmo sv.; o jednom takovém praví czteníe ŠtítMus. 108a, o takovém jednom praví ċtenie ŠtítOp. 135b, evangelium. Blažie sě cztenym, neb cztenym prospievají evangelizantur MamA. 21a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čtenie, -ie n. čtení, četba; (svaté) čtenie Písmo, evangelium
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čtenie n. = Písmo svaté, evangelium; učení
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.