|
|
|
křivda, -y f. k křivý 1. zvl. ve spojení s verbem dicendi nepravda, zvl. lež, sdělení neodpovídající skutečnosti 2. jaká, komu ot koho v čem, na čem ap. křivda, bezpráví, nespravedlnost, příkoří; též jur. 3. relig. reform. nepravost, morální n. věroučná nenáležitost, blud 4. relig. morální n. věrouční provinění, porušení božího zákona, hřích 5. zř. nesnáz, obtíž Sr. bezprávie, blud, klam, křivost, křivota, lež, nepravda, nepravedlnost, neprávie, nepravost, nespravedlnost, pravda Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025). 
křivda, -y, fem., nepravda, nepravost, Unwahrheit, Unrecht,·stsl. krivьda culpa. — Mluvili jsú krziwdu falsa ŽWittb. 57, 4. (Když naleznú), že proti bližniemu pověděl krzywdu mendacium Mus. Deut. 19, 18. Jesti ť krzywda, jakž sem živ, že, baba… trlici dojila atd. Div. Vít. 35. Wolfart vece: Nenie ť krzywda, to ť jest vieru pravá pravda; nechceš-li mi (viery ji)eti, rač sám z okna vyzřieti Růž. 2, křivda, oppos. pravda. Každý by měl raději s pravdú odsúzen býti, než by s krzywdu obdržal súd Štít. uč. 13a; kak by to mohlo pravé býti, by toho božie pravda nepomstila a krzywdy od sebe neodlúčila t. 81a. — Dělajúcích krzywdu iniquitatem ŽWittb. 58, 3. Jenž… činí súd krzywdu tirpícím iniuriam t. 145, 7, krziudu ŽGloss. tamt., krſiwdu ŽKlem. tamt. Chodiechu s ním (posedlým) přietelé…, an chodí lajě, na svatého Prokopa volajě: Prokope, krziwdu mi činíš, že mě ven ottudto pudíš! Hrad. 11a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křivda f. nepravda, lež; křivda, bezpráví; nespravedlnost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
křivda f. = nepravda, lež; bezpráví, nepravost Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|