|
|
|
blud, -a/-u m. k blúditi 1. čeho, v čem (po)bloudění, pochybení, omyl, chyba, odchýlení se od správné cesty, nepravost (i přen.); též relig. u čeho, v čem, proti čemu odchýlení se od božího zákona, hřích 2. toulání, potulování, potulka 3. nesprávné, nenáležité jednání, chybný postup; též relig. v čem chování a jednání v rozporu s božím zákonem, život v hříchu 4. čí blud, klam, šálení, obluzující jev, co odvádí od náležité cesty, víry, poznání ap. 5. o čem, čeho též relig. blud, omyl, mylná představa, chybný názor 6. teol. jaký („nevěrný“) blud, chybný („bludný“) výklad víry 7. relig. jaký blud, náboženské učení odchylující se od Kristova 8. relig. jaký, čeho, koho, též „blud kacieřský“ blud, kacířství, hereze 9. relig. jaký, čí, též „blud pohanský“ blud, pohanství, jiná než křesťanská víra, stav bez poznání a přijetí křesťanství 10. poblouznění, stav vytržení mysli, stav neschopnosti soustředěného, klidného přemýšlení 11. zř. smilstvo (sr. stsl. blędь 3) 12. ojed. vodný blud neprůchozí podmáčené místo, špatně průchozí bažina, kde lze snadno zabloudit Dolož. též jako vl. jm. osob. Blud a adj. poses. Bludóv (nelze vždy odlišit od Blúd, Blúdóv) Sr. nepravost, chyba, poblúźenie, pochyb̕enie, oblud Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
blud, -a, -u, masc., Irrthum, psl. blądъ, z blęd- errare. Znamenajte, kaký tě byl liud (v dobách starých), že nebyl v nich nynějšieho lidu blud, již netbajiú, by čest u měše byla, ž’ by mu jedno dědina sě plodila DalC. 18. Od bludu zklamáni sme vanitate seducti sumus MamA. 37a. Tiem bludem sě mýlíš errore Ol. Súdc. 9, 36. Jáz omlúvati neuměji jejie bludu (Marie Magd., jež vidouc Ježíše má jej za zahradníka) Hrad. 44a; ó kako v t(o)m bludie mdléše t. 45a; ten blud z bluda nebyl ni otjinovad pošel byl, než z srdcě z milosti pravé tamt. By (Porfyrius) svého bludu ukrátil Kat. v. 3119. — blud error Prešp. 2181, bluda Kat. v. 1356, w bludye Pass. 411, w bludu Vít. 21b Kat. v. 1695, bludowe Hrad. 51b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blud m. omyl, klam, poblouznění; blud; chyba; neřest, smilstvo Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blud m. = blouzení, poblouzení; smilství Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|