|
|
|
neprávie, -ie n.; k právo, nepravý 1. bezpráví, nespravedlnost, křivda: že k jich prosbě slíbil jim věrně raditi protiv každému, a tu učinil sám protiv slibu nad nimi nepráví Půh 3,233 (1446); jiné roty skrze moc plné sú neprawie, vylévanie krve, násile ChelčKap 227b 2. relig. nepravost, špatný skutek, porušení zákona božího, hřích; „n. činiti“ hřešit: činil jest neprawie před hospodinem a následoval cest Jeroboamových a hřiechóv jeho BiblCard 3 Rg 15,34 (~Ol, ~Lit, zlé ~Pad, zlé věci ~Praž) malum; nequicia nepravie KlarGlosA 2480 (De rebus ecclesiasticis); zdali nenie zatracenie nepravému a zahlazenie, ktož činie neprauie BiblOl Job 31,3 (nepravost ~Card, ~Lit, ~Praž, nespravedlnost ~Pad) iniustitiam; oddal sě jest na to, aby učinil neprawie MamUKA 37a malum. – Srov. neprávě 7 Srov. nepravost Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
neprávie, -ie, neutr.: nepravte nequicia Prešp. 2338. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neprávie, -ie n., neprávnost, -i f. bezpráví, nespravedlnost, křivda; nepravost; hřích: neprávie činiti hřešit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|