|
|
|
klam, -a/-u m. k klamati 1. z koho, čeho posměch, výsměch projevovaný vůči někomu n. něčemu 2. žert, šprým 3. lež, nepravda 4. lest, podvod 5. klam, šalba, mámení, marnost 6. klam, mýlka, omyl; relig. blud Sr. blud, faleš, oblud, oblúźenie, poklam, žert Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
klam, -a, -u, masc., nepravda, žert, posměch, Trug, Spott; pol. kłam = lež, posměch. — Máte se střieci… peské řeči, leč w klamu bláznovém, leč v hněvu Štít. uč. 61b. (Úředníci) řiekají jako z klamu, ale poň na pravdu chýlé, řkúc: »Pro bóh ť tuto (v úřadě) nesedíme, sedíme ť pro penieze« t. 82a. Optajtež muže takého, jenž ť by byl v takéj věhlasi, tak učený, v takéj krási i múdrý, jako já sama, za toho ť pójdu bez klama Kat. v. 378. (Muže) tak múdrého i krásného, neb v učení věhlasného, jakož s’ ty, toho ť neznámy, ani ho snad na světě jmámy, vše ť jsú protiv tobě klamy t. v. 389. Utamur parcius iocis užívajme skrovnějie klamow HymnA. 27a. W klam činie chléb i víno ti, ješto atd. in risum faciunt Ol. Ekkl. 10, 19. W klam a v posmievanie in subsannationem ŽPod. 43, 14. Ona ze mne mě svój klam Baw. 146b. — klam subsannatio Prešp. 1340. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klam m. nepravda, žert, posměch Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klam m. = žert, posměch, nepravda Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|