ké, -ž kéž, -ž-ť kéž-ť; -by kéby. Vlastně ké = neutr. sing. nom. akk. k masc. ký, v. t.; tedy = které, welches. Bývá kladeno absolutivně, srov. absolutivum jež, ješto za jenž, jěž atd. a nč. co za který, -á atd.; a z absolutiva vyvinuly se významy jiné, příslovečné a spojkové. — A bývá ť to, že keezt jsú najhorší, ješto ť by tvé chudině učinili zádav, ti ť je (úřady) najspieš zakupují Štít. uč. 82b, ké absolutivum, m. který, kteří atd. Ke jest čistčie (m. čiščšie) viera Hug. 402. Zda-li vie kto, ke j’ jeho otec, než věrú? Štít. uč. 7a, ké j’…, nč. kdo jest…; zda-li kto vie jinak, ke otec jeho nebo máti, jen ež věří? Štít. ř. 78a. Rád bych o hřiešiech tuto promluvil, kee jest smrtelný a ke všední Štít. uč. 132a, ké, nč. který, co. Majě poznánie, ke je zle a ke je dobřě Alb. 94b. Tam teprv zřědlně viděti jest vóli boží…, kee jest, ješto dobrá slove, kee, ješto sě dobře líbí, kee svrchovaná ŠtítBud. 104, ké jest, ješto…, nč. co (to) jest, že… atd. A tak budu zevena mnohých srdec myšlenie, ke hrdá, ke pokorná, ke ku pravdě boží pochýlená a ke zatvrdilá Štít. ř. 78a, ké-ké…, nč. jednakjednak… — Kéz povstanú (bohové)! Ubi sunt dii eorum…? surgant et opitulentur vobis! Ol. Deut. 32, 38, ké, nč. kéž, nechť, utinam, spojeno s indikativem jest perifrasí za mírný imperativ. Ty s’ jiným pomáhal z nemocí, ke sobě nynie móžeš spomoci! Hrad. 90a. Čbáne, ke sě modlíš! t. 130a. Maria vece: Mój synu žádúcí, ke svéj choti (Kateřině) dáš vítanie! však vieš, ež jest… to vše naplnila, což s’ jiej kolvěk rozkázal Kat. v. 1017. — A keby zpřiemily (sě cesty)…utinam dirigantur ŽKap. 118, 5, ké-by-, ké s kondicionálem, nč. kéž by-, utinam. — Junochu! proč s’ mi ty lámal ščěpy…? Jest-li to čie rozkázanie, ten mi v tom násilé čini! a kěs mi to činie jiní? Jid. 96, ké = zda-li při otázce se žádanou odpovědí zápornou, = nikoli, ne! Slýchal-li s’ Aristotile (táže se duše těla) a Horáce a Virgile, jich ctná slova i dnes nova, kéž sě jich kto smrti schova? Augustin, Jan, Beda… sami psali i písmo znali, kéž jsú sě smrti schovali? Spor duše (Výb. I, 366). Voda vece proti vínu… řkúc: Kéž Naman byl zdráv vínem, proto, ž’ ho měl dosti plným činem? kéž ť jest zbaven malomoci? …kéž jeho jest víno uzdravilo, malomocenstvie jeho zbavilo? Svár vody (Výb. I, 934). Často sú našě sluhy tobě veliké přiekořizny činily, ke s’ nám toho kdy požaloval, ale vše s’ pokorně trpěl Pass. 326, ké s’ kdy požaloval, (domysliti a tedy =) nikdy s’ nepožaloval. Základ zákona starého položen najprvé vlastnie dva bratry; řekl hospodin Mojžiešovi: Pojmi Aarona, bratra svého! kez jest řekl: pojmi jiného! A náš spasitel základ nového zákona… položil opět dva bratry…, svatého Petra a svatého Ondřeje Štít. uč. 27a, kéž jest řekl, (domysliti a tedy =) neřekl. — V Ol. 4. Reg. 2, 14 psáno: kezz jest buoh, omylem m. kdež…, Vulg.: ubi est Deus.

ký, pronom., který, jaký, welcher, was für, qui, qualis; stsl. kyj qualis, z kъ-jь. — Jaký je črt neb ky veles aneb ky zmek tě proti mně zbudil Tkadl. 24b. Jest pilné poznati, ka j’ cěsta pravá a ké nepravá Štít. ř. (v řeči o sv. Tomě), key hřích Blah. 268. keyž čert se tam nadírá Solf. Jg. — ká lichota, kau lichotu Blah. 268. W kuz hodinu zapovědného ovoce sniete, smrtí umřete Pass. 174; w kuz hodinu Krist. 7b. W ku dobu zloděj přišel EvVíd. Luk. 12, 39. Jakož w ka doba vizi BrigF. 22, t. j. v ká doba (plur., srov. doba). — Vědě, ež si na to myslil, ke czye tělo PassKlem. 161b, t. j. ké čie tělo (které z těl nalezených jest čí). Maria vece: Mój synu žádúcí, ke svéj choti dáš vítanie? Však vieš, ež jest… to vše naplnila, což s’ jiej kolvěk rozkázal Kat. v. 1017. Poznaj, ke ť jest slovo škodlivé Hug. 303. — Neutr. ké skleslo v absolutivum, v. ké.

ké, kéž(ť) kéž, kéžť, zájm., spoj. a část. který, co (absolutivně): ké jest, ješto… co (to) je, že… ; cožpak, zda, zdali; kéž, nechť: ké by zpřiemily sě cěsty; čbáne, ké sě modlíš modli se; ké – ké jednak – jednak

ké(ž), ké, kéž absol. pron. a conj. = které, který, kteří atd.; což pak, zda, zdali; — ké jest, ješto = co (to) jest, že; ké-ké = jednak-jednak