1. [o jevu konkrétně jedinečném] nějaký, jistý, zčásti známý – nezřídka aspoň podle jména ‒, ale bez podrobností (ty osvětluje kontext n. na nich nezáleží), jeden: vešla jest [Zuzana] v nyeku dobu jakožto včera, a již (gijz rkp) tomu třětí den BiblDrážď Dn 13,15 (Pror, BiblOl, ~Lit, nieku dobu ~Praž, někdy ~Pad, jednú EvOl) aliquando; v nyeku dobu na lidi sě ozřieci plaččivě mluvieše, a řkúc PasMuzA 327 (v některú dobu ~KlemA, ~Tisk); v nieku dobu, když se Samsonovi líbilo, tehdy se nad svými nepřátely hrozně pomstil ZrcSpasK 45; v něky chvíle do Prahy jedúc [Margareta]…, i umřela na cestě ArchČ 37,407 (1456); tajno VMti nebuď, že jsme jeli pacholíka někého, kterýž jest jměl nás vypáliti z nájmu ArchČ 21,343 (1464); něký pěší řečený Palček ArchČ 8,13 (1470); vojsko kacieřské leží u někého lesu zakopavše se ArchČ 8,4 (1470); prosil něké dobré ženy Kačky kramářky ArchČ 5,321 (1471); měl jest jim vrácen býti [misál] pod někámi úmluvami ArchČ 15,9 (1476); jesti psanec zde na Třeboni něký Částra ArchČ 10,22 (1479)

2. [o jednom z možných] v konstrukci s dějem předpokládaným n. žádaným nějaký (lhostejno jaký), nějaký ten: na ty věci vzniklé a stalé (stálé ed.) se namluviti, aby k někému srovnání…přivedeny mohly býti ListářRožmb 4,153 (1450); protož, milý bratře, pomysl na to, když přijedeš, abyšte mi něký konec vždy učinili ArchČ 11,258 (1451); kterak by on Vlach a někteří jeho hrozili a chtěli by někú škodu pánu mému a jeho poddaným učiniti ArchČ 8,98 (1472); mne prosil, abych mu toho [splacení dluhu] dal prodlenie něké ArchČ 15,24 (1477?); račte k té věci někú cestu dáti ArchČ 10,7 (1478)