azda partik.
1. tázací v otázce zjišťovací zda, zdali, cožpak, snad
2. omezovací alespoň, přinejmenším (sr. StčS s. v. „poně“ 4)
3. ve funkci konj. obsahové zda, zdali
4. ve funkci konj. účelové zvl. s kondicionálem zda, zdali, aby
5. ve funkci konj. podmínkové jestliže, -li
K užití spojovacího výrazu ve vedlejších větách sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, s. 153n., 302n., 313n.
Sr. nezda, zda
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
azda, conj.,
numquid; z
a a
zda. —
azda jakožto dnové člověčí dnové tvoji? numquid sicut dies hominis
ŽKlem. 141b Když jsem nemohla synáčka jmieti živého, necháte mi
azda mrtvého
Vít. 56b (sotva otázka s
azda, spíše omyl
m. asa). —
Srov. zda.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
azda, spoj. a adv. zda, zdali, jestliže; aspoň, snad
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
azda conj. = zda(li), jestliže, aspoň, aby
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.