|
|
|
ať konj. ati konj. dolož. též atě konj. k a a -ť, -ti 1. slučovací s ind. a, i; spojuje obsahově související sdělení; navazuje větu n. souvětí ve vztahu slučovacím 2. účelová s ind., též s kond. ať bych ap. aby, ať, proto aby, za tím účelem; uvádí účel děje předcházející věty ; připojuje výpověď navazující na předchozí kontext ve vztahu účelovém 3. obsahová žádací s ind., též s kond. ať bych ap. aby, ať; po imperativech, verbech dicendi a slovesech vyjadřujících vůli mluvčího vyjadřuje pobídku, přání, rozkaz ap.; připojuje výpověď navazující na předchozí kontext ve vztahu předmětném 4. obsahová s ind., též s kond. ať bych ap. aby; uvádí nutné doplnění obsahu předcházejícího sdělení ; připojuje výpověď navazující na předchozí kontext zvl. ve vztahu předmětném ap. 5. účinková s ind., též s kond. ať bych ap. aby, ať; uvádí účinek, důsledek n. následek předcházejícího děje (i hypotetický); připojuje výpověď navazující na předchozí kontext ve vztahu příčinně účinkovém 6. účinková měrová s ind. fut., též s kond. ať bych ap. v návodech po imperativu až, aby; uvádí sdělení specifikující vlastnosti ap. stavu, který má být dosažen; připojuje výpověď navazující na předchozí kontext ve vztahu účinkově měrovovém 7. podmínkově přípustková zř. s ind., též s kond. ať bych ap. byť, ač, třebas, i když; vyjadřuje (krajní) okolnost, za níž se ještě uskuteční hlavní sledovaný děj; uvozuje informaci n. výpověď navazující na předchozí n. následující kontext ve vztahu podmínkově přípustkovém 8. přípustková zř. s ind., též s kond. ať bych ap. ač, i když, přestože; vyjadřuje okolnost nepříznivou k uskutečnění děje; uvozuje výpověď navazující na předchozí n. následující kontext ve vztahu podmínkovém 9. podmínková zř. s ind., též s kond. ať bych ap. když, jestliže; vyjadřuje podmínku nutnou k uskutečnění děje; připojuje výpověď navazující na předchozí kontext ve vztahu podmínkovém 10. ve funkci partik. vybízecí ať, nechť; vybízí k žádoucímu jednání 11. zř. ve funkci partik. přací ať, nechť, kéž; vyjadřuje přání 12. zř. ve funkci partik. navazovací inu, tedy, abych; uvozuje nové sdělení K původu a významu slova viz J. Bauer, Vývoj českého souvětí, s. 168–173, 298–300, 324 aj. Tamtéž, s. 32–33, Bauer zpochybňuje existenci významu slučovacího ‚a‘. J. Gebauer (sr. GbSlov ati) vykládá spojku ať, ati jako spojení slučovací spojky a s dativem osobního zájmena ty (ti). Sr. aby, by, nechajť Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ati, ať, conj., z a a enklit. ti (dat. zájm. 2. os.), jako as, asi z a a enklit. si (dat. zájm. zvrat.). — Význam původní byl a-ti = et tibi, ergo tibi; dat. ti klesal z významu reálního ve formální, t. zv. ethický, a ze znění plného v kratší ť: nýnie-li tě lén slyšeti, a ty budu vyprávěti AlxV. 716 et tibi narrabo, narrabo igitur. Význam souřadicí jeví se také v neumělých překladech za lat. et: sudi mě, hosp., at sě nenaveseliují et non supergaudeant ŽWittb. 34, 24; at poznajú et cognoscant t. 82, 19; rozum daj mi, at živ budu et vivam t. 118, 144; zpoviedajte sě tobě všicci králi, ath zpievajú confiteantur et cantent t. 137, 5. — Z pravidla je však již v stč. význam podřadicí (finální) ut: aty sě zpoviedajú ľudé ŽWittb. 66, 6, ut confiteantur (z et confitebuntur); kaž komorníkóm, aty provedú třetí póhon Rožmb. 78; at budú ut fiant ŽGloss. 128, 6; at nesú ferant t. 39, 16; at sě prochlazu ut refrigerer t. 38, 14; at střěhu ut custodiam t. 118, 146; spasena mě učin, ath střěhu kázanie tvého ŽWittb. tamt.; ath sě obrátie t. 58, 7; at nikdy zapomanú ne obliviscantur t. 58, 12; at nikdy nechvátí ne rapiat t. 49, 22; ath nečakajú Mast. 194; když ny naši ľudé vaditi smějí, dajmy sě jim spolu bíti, at ty kniežat a bratří nevadie DalC. 53, t. j. ati n. ať ti; pověz mi, v kterém s’ jej položil miestě, at tam pójdu znova Hrad. 45b. — Sesíleno připojeným bych, ať-bych atd. = ut (ego)…: co chceš, at bych učinil Štít. ř. 114a; a on vece: Pane, at bych viděl tamt.; mě k tobě buoh poslal chtě tomu, at bych zvěstoval to poselstvie Kat. v. 1611; kterú mi dáte radu, atbych odpověděl lidu ut respondeam Kladr. 3. Reg. 12, 6; což dieš, atby (ty) zachoval, at bi ti lidé neláli NRada 524; umý se, at by bylo i to, což jest ze vna, čísto Krist. 83b; at bychme jemu slúžili Hod. 56a; at bi snad neřekli ne forte dicant ŽWittb. 78, 10; rozděl je (moře), at by po suchu šli synové izrahelští Comest. 61b; chceš-li, aṫby vlasy rostly Háj. herb. 148b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ati, ať spoj. ať, aby; ať-bych abych Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ati, ať conj. = ať, aby; ať bych = abych Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|