|
|
|
fík, -a/-u m. k lat. ficus 1. fíkovník, fíkový keř n. strom, fík 2. zvl. v pl. fík, plod fíkovníku 3. bláznivý fík, bláznový fík v. bláznivý 5, bláznový 8 4. med. chorobný novotvar vzhledem připomínající fík, zvl. výrůstek v konečníku n. na pohlavních orgánech 5. palec strčený mezi ukazovák a prostředník a ukázaný někomu jako výraz posměchu Dolož. též jako vl. jm. mužské Sr.oliva; k 4: sr. húba, nežit; k 5: sr. cíbek Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.23, citován stav ze dne 28. 9. 2023). 
fík, -a, -u, masc., z lat. ficus. — ſyk nezektve ficus ŽPod. Hab. 17; Kristus proklel fijk Štít. ř. 133b; hledám ovoce na fijku tomto tamt. — fik ficus Prešp. 591, ffyk též RostlD. 90a. — Zbil fyky jich ficulneas ŽPod. 104, 33, přeložení volné, potlaukl fíkoví Br. tamt. — ſuchy fyk carica RostlC. 109b; úlomek fikow fragmen caricarum Ol. 1. Reg. 30, 12, kus hrudy fíkův Br. a Bible 1857 tamt. — bláznivý, bláznový fík, mylným přeložením lat. sycomorus ř. συνκόμορον Maulbeerfeige, Maulbeerfeigenbaum: (Zachaeus) vstúpi na dřěvo blaznyweho ffika in arborem sycomorum EvB. Luk. 19, 4, na dřěvo blazniweho fiku Koř. tamt., blazniwých fików sycomoros Kladr. 2. Par. 1, 15, blaznowy fijk sycomora Lact. 265a. — Houba, condyloma; ffik w zadku RostlF. 13a; ffyk, kterýžto roste v zadku Chir. 132a; ktož má ffyk tu nemoc t. 321a; (tvrdost) slove fyk neb žláza Sal. 223; ffik neb húba ApatFr. 113a. — (Který Vlach) chtěl živ býti, ten musil kobyle vytrhnúti fyk ústy z řiti; tu sě (jěchu) fykow z prstóv činiti, podáš-li ho Vlachu, chce ť sě o to zabiti DalC. 47, fík z prstóv činiti, fíku komu podati = strkati palec mezi ukazatel a prst prostřední pro posměch někomu, srov. cíbek a střhněm.: einem die vîgen bieten, zeigen = ihn höhnen Lex. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
fík m. fík; bláznivý, bláznový fík moruše; nádor v konečníku; fík z prstov činiti strkat palec mezi ukazovák a prostředník pro posměch někomu ( v. též cíbek, pipek) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|