cíbek, -bka, -bku, masc.: vincula sunt okovy, czibek *ulpa, cefina pohlavky
Prešp. 2015, czybek též
Rozk. 2098; naris chřiepě, pirulla podvojík, *vlpa czybob (sic), auris ucho
Vít. 91b; význam nejasný. — Na tě (na Neštěstí) plvati, tobě czibky dawati, na tě sě šklebiti, na tě jazyk vyplaziti
Tkadl. 26a,
cíbky komu dávati = strkati palec mezi ukazatel a prst prostřední pro posměch někomu,
srov. Jg. s. v. čep. Když kto hněv ukazuje, řka »bu!«, neb ústa ukřiví, neb pipek, jiní řiekají cibek proti komu učiní, ten
atd. HusPost. 132a. Feci contumeliam beatae Mariae virgini, ostendendo ficum zypek rukú eius imagini
TomP 3, 355 (z
rkp. XIV.
stol.).
Srov. fík.